ECLI:CZ:US:2011:3.US.3211.10.1
sp. zn. III. ÚS 3211/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem v Brně, Bolzanova 461/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností ze dne 11. 11. 2010 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010. Dle tvrzení stěžovatele byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 4 Ústavy, čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z kopií rozhodnutí v dané věci (prvostupňové usnesení si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu) Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 5 T 61/2010 ponechal stěžovatele dle §71 odst. 5 trestního řádu (tj. po podání obžaloby dne 18. 6. 2010) ve vazbě předstižné, a to ve vztahu k žalovanému trestnému činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka dle §260 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákona. Současně nepřijal ve vztahu ke stěžovateli záruku dvou důvěryhodných osob a občanského sdružení dle §73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, nepřijal písemný slib stěžovatele dle §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, nepřijal jeho návrh na stanovení dohledu probačního úředníka dle §73 odst. 1 písm. c) trestního řádu, nepřijal nabídku peněžité záruky dle §73a odst. 2 písm. b) trestního řádu a zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby dle §72 odst. 3 trestního řádu.
Stěžovatel podal stížnost, ve které uvedl, že vazba nemůže změnit jeho názory, nicméně aktivní propagaci hnutí vylučuje již z důvodu, že by mu znovu hrozila vazba nebo by propadla peněžitá záruka; poukázal na enormní délku vazebního stíhání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2010 sp. zn. 6 To 333/2010 stížnost zamítl, když se ztotožnil se závěry obvodního soudu.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že nejsou splněny zákonné podmínky pro to, aby byl dále držen ve vazbě. Má za to, že obvinění (obžaloba) proti němu jsou banální a neodůvodňují vazbu; byl užit neadekvátní trestněprávní institut. Napadené usnesení městského soudu pak považuje také za nepřezkoumatelné, když zde absentuje plausibilní vysvětlení, proč je třeba u stěžovatele vazby, navíc vazby trvající více než rok, u které se uplatňuje přísnější režim dle §71 odst. 4 trestního řádu. Poukázal na nález sp. zn. II. ÚS 897/08.
Ústavní soud dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví, ale je povolán k ochraně ústavnosti; do činnosti obecných soudů je tak oprávněn zasáhnout pouze v případě porušení základních práv stěžovatele. O takový případ se však v dané věci nejedná. Stěžovatel namítá, že pro jeho ponechání ve vazbě nebyly splněny zákonné podmínky; tvrzení neupřesňuje. Obecně však lze z ústavněprávního hlediska uvést, že z (výše uvedených) rozhodnutí soudů v dané věci je zřejmé, že tyto rozhodovaly o ponechání ve vazbě dle §71 odst. 5 trestního řádu, přičemž se dostatečně a přehledně zabývaly zákonnými důvody vazby předstižné a svá rozhodnutí také řádně (přehledně, logicky a vnitřně konzistentně) odůvodnily; ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti ani úvahy soudů nezpochybňuje (a to ani pokud se týká např. všech nepřijatých nabízených záruk). V případě napadeného usnesení se pak nejednalo o rozhodování dle §71 odst. 4 trestního řádu.
Vzhledem k výše uvedenému postupoval Ústavní soud tak, že ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu