ECLI:CZ:US:2011:3.US.3237.11.1
sp. zn. III. ÚS 3237/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2011 č. j. 21 Co 317/2011-144 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. března 2011 č. j. 14 C 6/2009-114, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. listopadu 2011 (k podání stěžovatele Ústavnímu soudu doručenému dne 31. října 2011 Ústavní soud nemohl přihlédnout, neboť nesplňovalo zákonné podmínky stanovené pro podání), stěžovatel brojil proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2011 č. j. 21 Co 317/2011-144 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. března 2011 č. j. 14 C 6/2009-114, a to s odvoláním se na porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že svou stížnost bude dále doplňovat a požádal Ústavní soud o prodloužení, resp. o poskytnutí "adekvátních lhůt" k doplnění ústavní stížnosti či odstranění vad podání.
II.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.
V předmětné věci stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není zastoupen advokátem.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, která stěžovatel vede, je přitom již dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje (viz např. ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 790/04, sp. zn. II. ÚS 82/05, sp. zn. I. ÚS 169/05, sp. zn. IV. ÚS 190/05 nebo sp. zn. III. ÚS 243/05, sp. zn. II. ÚS 2291/08, sp. zn. II. ÚS 2294/08 sp. zn. III. ÚS 2292/08 a další, rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Součástí poučení byl pravidelně i návod, jak postupovat při odstraňování vad ústavní stížnosti, včetně popisu, jak postupovat v případě, že stěžovatel nemá prostředky na zaplacení nákladů spojených s právním zastoupením, spolu s upozorněním, že Ústavní soud právní zastoupení nezajišťuje.
Ústavní soud pouze pro úplnost dodává, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj