ECLI:CZ:US:2011:3.US.3278.10.1
sp. zn. III. ÚS 3278/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 5. ledna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele PARTR, spol. s r. o. se sídlem Všemina 234, Slušovice, zastoupeného JUDr. Pavlem Dvorským, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. T. G. Masaryka 588, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2010 č. j. 8 Afs 30/2010-63, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku s tím, že se rozhodnutím, kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze, cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5, čl. 36 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na důvody, které jej vedly k žádosti o přezkoumání daňového rozhodnutí dle §55b daňového řádu u Městského soudu v Praze, ten však jeho žalobu s odvoláním na §46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního odmítl. Poněvadž se neztotožňoval se závěrem označeného soudu, tj. s tím, že ze soudního přezkumu je podle §70 písm. a) soudního řádu správního vyloučeno nepovolení přezkumu daňových rozhodnutí dle §55b daňového řádu, podal k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, v níž namítal i nové skutečnosti, zejména argumenty týkající se důvodové zprávy k zákonu č. 150/2002 Sb., když dle ní by žalobní legitimace proti jakémukoliv rozhodnutí správního orgánu náležela tomu, kdo tvrdí, že byl tímto dotčen na svých právech, a nelze ji tedy koncipovat tak, že právo na přístup k soudu se bude odvíjet od toho, zda někdo byl na právech zkrácen nebo ne - to může být zjištěno až po provedeném řízení a vyjádřeno teprve rozhodnutím soudu o věci samé. S jeho námitkami a argumenty se však Nejvyšší správní soud řádně nevypořádal, zamítavé rozhodnutí odůvodnil odkazem na svou judikaturu a mj. tím, že nepovolením přezkumu nadřízeným správce daně se nezakládají, nemění, neruší ani závazně neurčují práva či povinnosti daňového subjektu a městský soud tak správně rozhodl o odmítnutí žaloby s odkazem na §70 písm. a) soudního řádu správního. V ústavní stížnosti dále vyslovil přesvědčení, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých základních právech a svobodách, když tímto z pravomoci soudu bylo vyloučeno přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zásah do práv, jichž se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na znění §55b daňového řádu, na svou obsáhlou judikaturu i na v odůvodnění citovaná rozhodnutí Ústavního soudu opodstatněně kasační stížnost, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2010 č. j. 11 Ca 199/2009-28, zamítl. Z obsahu usnesení tohoto soudu je nepochybné, že žaloba stěžovatele brojila proti Ministerstvu financí, které nepovolilo přezkoumání pravomocného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně podle §55b zákona č. 337/1002 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění svého usnesení Nejvyšší správní soud vyložil obsah citovaného §55b daňového řádu, jakož i §65 odst. 1, 2 soudního řádu správního, a důvodně konstatoval, že při nepovolení mimořádného přezkumu pravomocného rozhodnutí o daňové povinnosti žadatele nadřízeným správcem daně toto nepovolení nezakládá, nemění, neruší, ani závazně neurčuje práva či povinnosti daňového subjektu. Proto odmítnutí žaloby (brojící právě proti nepovolení přezkumu) Městským soudem v Praze s odkazem na §70 písm. a) soudního řádu správního neshledal nezákonným a důvodně tak kasační stížnost zamítl.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu