ECLI:CZ:US:2011:3.US.3366.10.1
sp. zn. III. ÚS 3366/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Marií Ludvovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Dr. Šmerala 6, proti zamítavému stanovisku předsedy senátu 31 T a místopředsedy Krajského soudu v Ostravě v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 6/2006, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal vydání nálezu, jímž by Ústavní soud vyslovil, že v probíhajícím trestním řízení u Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 31 T 6/2006 dochází "neumožněním připojení jeho notebooku do elektrické sítě" k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 a na obhajobu dle článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel požadoval zrušení v záhlaví uvedeného stanoviska předsedy senátu 31 T Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2010, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o umožnění připojení notebooku do elektrické sítě v průběhu hlavního líčení a zrušení navazujícího zamítavého stanoviska místopředsedy Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Spr 3180/2010. Stěžovatel rovněž navrhl, aby Ústavní soud "potvrdil předchozí stav, že připojení notebooku do elektrické sítě je účastníkům řízení běžně umožněno". Stěžovatel konečně žádal, aby Ústavní soud z důvodu zajištění jeho práva na obhajobu formou předběžného opatření uložil Krajskému soudu v Ostravě nenařizovat jednání v jeho trestní věci.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jak je Ústavnímu soudu známo již z řízení ve věci sp. zn. IV. ÚS 3335/09, vede se u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 6/2006 trestní řízení proti stěžovateli pro trestný čin podvodu dle ustanovení §250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona z roku 1961 (dále jen "tr. zák.") ve formě spolupachatelství, jehož se měl stěžovatel dopustit tím, že (zkráceně řečeno) - společně s dalšími obžalovanými jako jednatelé společnosti Hi-LINK one, s. r. o., nabízeli klientům účast ve finančním projektu za účelem získání výhodných úvěrů, a to za podmínky zakoupení klientské karty a uzavření kapitálového životního pojištění, přičemž stávající účastníky projektu výplatou provizí motivovali k získání dalších klientů, ačkoli věděli, že společnost nemá dostatek finančních zdrojů na poskytování úvěrů, a vylákali tak na 1770 klientech částku nejméně 27 977 606,- Kč a způsobili další škodu ve výši 600 000,- Kč.
Východiskem nyní projednávané ústavní stížnosti je skutečnost, že stěžovateli nebylo v hlavním líčení dne 7. 9. 2010 předsedou senátu umožněno v jednací síni zapojit do elektrické sítě přenosný počítač - tzv. notebook, na němž má stěžovatel uloženy podrobné informace týkající se jeho trestní věci, jež chce v rámci své obhajoby v řízení před obecným soudem uplatnit. Jde zejména o podrobné tabulky vztahující se k jednotlivým klientům společnosti Hi-LINK one, s. r. o., kteří v trestním řízení vystupují jako poškození. Jak vyplývá z ústavní stížnosti, jsou tyto informace již součástí trestního spisu; jejich vyhledávání ve spise během hlavního líčení stěžovatel považuje za časově příliš náročné. Stěžovatel polemizuje s argumenty předsedy senátu i místopředsedy soudu, kteří jeho žádosti zamítli s odkazem na technicky zastaralou rozvodnou síť v soudní budově. Stěžovatel tvrdí, že notebooky jsou v jiných prostorách soudní budovy běžně užívány a také při soudních jednáních v jiných trestních věcech byl on sám svědkem zapojení notebooku do elektrické sítě přímo v soudní síni během hlavního líčení. V neumožnění zapojení notebooku do elektrické sítě během hlavního líčení stěžovatel spatřuje zásah do svých svrchu označených základních práv, neboť dle jeho vlastních slov baterie notebooku nevydrží déle než dvě hodiny.
II.
Na základě odůvodnění návrhu a jeho příloh dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost je toliko podpůrným (subsidiárním) prostředkem ochrany základních práv. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti vychází z principu minimalizace svých zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci.
V projednávané věci se stěžovatel zásahu Ústavního soudu domáhá v okamžiku, kdy o jeho vině trestným činem dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a kdy teprve probíhá řízení před soudem prvého stupně. V rozporu s výše uvedeným stěžovatel fakticky vyžaduje, aby Ústavní soud vystupoval v jeho trestní věci jako orgán průběžné kontroly procesního postupu, nehledě na instanční principy trestního soudnictví i vlastní postavení orgánu ochrany ústavnosti, stojícího mimo soustavu obecných soudů. Samotná námitka stěžovatele, týkající se možnosti připojení notebooku do elektrické sítě, zjevně nemá ústavně právní relevanci a nemůže vést k vydání nálezu s výrokem takového znění, jež stěžovatel požaduje.
Stěžovatel sám připouští, že důkazní materiál, jehož se jeho námitka týká, je součástí trestního spisu a je na něj tudíž možné v rámci obhajoby konkrétně odkázat. Stěžovateli eventuálně nic nebrání předložit obecnému soudu příslušné dokumenty ve vytištěné podobě nebo na elektronickém nosiči a soud je povinen vůči těmto důkazům postupovat v souladu se zásadami dle §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, což samozřejmě platí i ve vztahu k výpovědi stěžovatele jako obžalovaného.
Pro případ, že by soud prvého stupně zákonný postup při dokazování porušil, může se stěžovatel domáhat ochrany svých práv řádným opravným prostředkem - odvoláním proti meritornímu rozsudku ve věci samé. Obecným soudům je ostatně třeba dát za pravdu v tom, že nárok na nadstandardní technické zázemí, jež obhajoba v trestní věci stěžovatele požaduje, z platné právní úpravy nevyplývá.
S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout. Akcesorický návrh na vydání předběžného opatření sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu