ECLI:CZ:US:2011:3.US.3497.11.1
sp. zn. III. ÚS 3497/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. prosince 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se sídlem ul. Hemy 855, 757 06 Valašské Meziříčí, o ústavní stížnosti proti usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. září 2011 č. j. 21 C 107/2011-52 a ze dne 1. listopadu 2011 č. j. 20 C 115/2011-281, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví označená usnesení Okresního soudu v Olomouci, jimiž (každým zvlášť) byly zamítnuty jeho návrhy na spojení věcí ke společnému řízení, vedených u tamního soudu pod sp. zn. 21 C 107/2011, 17 C 115/2011 a 20 C 115/2011.
Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle stěžovatele měl Okresní soud v Olomouci jeho návrhu na spojení věcí ke společnému řízení vyhovět, jelikož jde v daných případech o žaloby téhož žalobce, směřující proti stěžovateli jako žalovanému, opřené o shodný právní titul a skutkové okolnosti, nadto podané k soudu téhož dne. V této souvislosti vyslovil stěžovatel domněnku, že žalobce takto "hodlá ,namnožit' náklady řízení" vůči němu jako žalovanému. Na podporu svého názoru o porušení ústavních práv poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2013/10, resp. jeho teze, vymezující podmínky, za nichž je spojení věcí ke společnému řízení "nanejvýš žádoucí".
Pro uvedené se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud za stávající procesní situace neshledal. Stěžovatel totiž jednak neprokázal relevantní procesní pochybení Okresního soudu v Olomouci, jednak - odhlédnuto od toho, že odkazuje na jednu z myslitelných alternativ, jež může hypoteticky v budoucnu nastat, ovšem také nemusí - ani dopad do své hmotněprávní situace, v níž by se nemohl bránit řádným pořadem práva.
Okolnostem, na nichž vlastní rozhodovací důvody nálezu sp. zn. II. ÚS 2013/10 spočívají, procesní situaci stěžovatele připodobnit nelze. V tehdejším případě šlo ex post o posuzování (již) konkrétního dopadu do hmotných práv, nadto ve fázi řízení exekučního (stejně tak kupř. i v nálezech sp. zn. II. ÚS 2780/10 a IV. ÚS247/11).
S ohledem na uvedené bylo rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 13. prosince 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu