ECLI:CZ:US:2011:3.US.3520.10.1
sp. zn. III. ÚS 3520/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. února 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Polička, IČ: 62031961, se sídlem Čs. Armády 485, 572 01 Polička, právně zastoupeného JUDr. Janem Vokálem, advokátem AK se sídlem Bratislavská 12, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2010 č. j. 19 Co 307/2009-836, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. prosince 2010, se stěžovatel domáhal zrušení výroku pod bodem IV rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 2010 č. j. 19 Co 307/2009-836, a to pro porušení článku 1 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 257/2004.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. května 2008 č. j. 11 C 257/2004-645 ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 18. července 2008 č. j. 11 C 257/2004-737 byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") částku 284 267,- Kč s příslušenstvím a dále zaplatit částku 108 550,- Kč (výroky pod body I a II); žaloba v části, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 204 031,- Kč s příslušenstvím a částky 341 150,- Kč, byla zamítnuta (výroky pod body III a IV). Žalobci byla uvedeným rozsudkem uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 11 856,- Kč a České republice nahradit na nákladech řízení státu částku 41 486,70 Kč (výroky pod body V a VI). Žalovanému uložil soud povinnost zaplatit České republice na nákladech řízení státu částku 27 657, 80 Kč (výrok pod bodem VII).
Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí napadli žalobce i žalovaný odvoláním. Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 17. srpna 2009 č. j. 11 C 257/2004-790 odvolací řízení k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 7. května 2008 č. j. 11 C 257/2004-645 pro nezaplacení soudního poplatku zastavil. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že o nákladech řízení účastníků nemohl s odkazem na ust. §151 odst. 1 o. s. ř. rozhodnout, neboť odvolací řízení (k odvolání žalobce) nebylo dosud skončeno. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 27. října 2009 č. j. 19 Co 437/2009-798 rozhodl tak, že napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Krajský soud v Hradci Králové v odvolacím řízení vedeném pro odvolání žalobce přezkoumal napadený rozsudek Okresního soudu v Ústní nad Orlicí a rozsudkem ze dne 30. září 2010 č. j. 19 Co 307/2009-836 rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ve výrocích pod body III a IV potvrdil (výrok pod bodem I rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem V změnil tak, že žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení 11 584,- Kč (výrok pod bodem II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body VI a VII tak, že na nákladech řízení České republice uložil žalobci povinnost zaplatit 40 103,80 Kč a žalovanému povinnost zaplatit 29 040,70 Kč (výrok pod bodem III rozsudku odvolacího soudu).
Napadeným výrokem pod bodem IV rozhodl Krajský soud v Hradci Králové o nákladech odvolacího řízení tak, že žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 29 286,- Kč. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud k tomuto výroku uvedl, že žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, a je proto povinen nahradit náklady odvolacího řízení žalovanému.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel napadá nesprávnost výroku rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, týkajícího se nákladů odvolacího řízení, a namítá neexistenci řádného odůvodnění tohoto výroku rozhodnutí. Stěžovatel je toho názoru, že odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí nijak nevypořádal s právními názory právního zástupce stěžovatele, týkajícími se nákladů odvolacího řízení, které byly písemně specifikovány v podání stěžovatele dne 22. září 2010, tj. před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu. Stěžovatel v něm namítal, že odvolání podal též žalovaný, řízení o jeho odvolání však bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku a žalobce tak požaduje náklady řízení dle ust. §146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). V téže věci probíhalo jak odvolací řízení o odvolání žalobce, tak i řízení o odvolání žalovaného. Odvolání žalovaného bylo sice zastaveno již na okresním soudě, tedy soudem prvního stupně, ovšem zastavení zavinil žalovaný a žalobci tak mělo být přiznáno právo na náhradu nákladů právního zastoupení dle ust. §146 odst. 2 o. s. ř. Toto rozhodnutí nemohl ovšem učinit okresní soud jako soud prvního stupně, neboť řízení o odvolání žalovaného zastavoval v době, kdy odvolací řízení ještě běželo (ust. §151 odst. l o. s. ř.). O nákladech odvolacího řízení jako celku byl povinen rozhodovat Krajský soud v Hradci Králové, když rozhodoval o odvolání žalobce. Odvolací soud pak podle stěžovatele měl o nákladech rozhodovat dle ust. §142 odst. 2 o. s. ř. a nikoliv dle ust. §142 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud v Hradci Králové se v rámci odůvodnění rozsudku v části týkající se nákladů řízení podle stěžovatele měl vypořádat s obsahem jeho podání ze dne 22. září 2010 a tedy řádně vysvětlit, v čem případně spočívá jeho jiný právní názor, tj. proč nepřiznal žalobci dle ust. §146 odst. 2 o. s. ř. náklady řízení v řízení o odvolání žalovaného. Krajský soud v Hradci Králové pouze odkázal na ust. §142 odst. 1 o. s. ř., což není ve smyslu ust. §157 odst. 2 o. s. ř. podle stěžovatele dostačující, a tvrzení o tom, že žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný, je pak v rozporu s listinami založenými ve spise a s provedeným dokazováním i s procesním stavem věci, neboť zcela pomíjí skutečnost, že odvolání podal i žalovaný a odvolací řízení o jeho odvolání bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Žalovaný tedy, dle stěžovatele, procesně "zavinil" zastavení řízení a o nákladech mělo být rozhodnuto dle ust. §146 odst. 2 o. s. ř.
Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové k projednávané věci. Zaslané vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové neobsahovalo žádné nové, pro posouzení věci významné skutečnosti. Proto Ústavní soud k tomuto vyjádření při posuzování předmětné ústavní stížnosti nepřihlédl a nezasílal je ostatním účastníkům řízení k replice.
III.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zák. o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Podstatou ústavní stížnosti, ve které stěžovatel brojí proti výroku rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové o nákladech řízení, je námitka, že odvolání podal nejen stěžovatel jako žalobce, ale i žalovaný; odvolací řízení o odvolání žalovaného bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, avšak odvolací soud o nákladech této části řízení nerozhodl.
V ust. §166 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") se uvádí: Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Dle odstavce 2 cit. ustanovení doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne.
Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal dne 3. prosince 2010 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí návrh na doplnění výroku usnesení ze dne 17. srpna 2009 tohoto soudu o náklady řízení, ve kterém navrhl, aby soud vydal doplňující usnesení, jímž rozhodne o nákladech řízení zahájeného k odvolání žalovaného. O tomto návrhu stěžovatele dosud nebylo soudem rozhodnuto. Z uvedeného vyplývá, že před obecným soudem nadále probíhá řízení, ve kterém má stěžovatel za podmínek uvedených v příslušných ustanoveních občanského soudního řádu možnost domáhat se ochrany (i) svých ústavně zaručených práv. Podmínkou ovšem je, aby stěžovatel při podání návrhu postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu. S ohledem na uvedené je podaná ústavní stížnost za dané procesní situace předčasná a tudíž nepřípustná.
Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl, přičemž neshledal důvod k postupu podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj