ECLI:CZ:US:2011:3.US.3541.11.1
sp. zn. III. ÚS 3541/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PROPAP, s. r. o., se sídlem 512 43 Jablonec nad Jizerou 443, IČ: 25924478, právně zastoupené Mgr. Robertem Štěpánkem, advokátem AK se sídlem Pod Vilami 10, 140 00 Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2011 č. j. 11 Cmo 136/2011-370, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 28. listopadu 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2011 č. j. 11 Cmo 136/2011-370, a to pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2011 č. j. 11 Cmo 136/2011-370 bylo rozhodnuto, že odvolání podané vedlejším účastníkem na straně navrhovatele, společnosti PROPAP, s. r. o. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka"), se odmítá (výrok pod bodem I) a ve výroku pod bodem II bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud odkázal na ust. §203 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), podle něhož vedlejší účastník může podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.
V projednávané věci odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že odvolání podal vedlejší účastník včas. Soud prvního stupně přípisem ze dne 18. února 2011 vyzval navrhovatele V. J., aby soudu sdělil, zda souhlasí s odvoláním, které vedlejší účastník podal, a toto odvolání mu současně zaslal na vědomí. Přípis byl navrhovateli doručen dne 1. března 2011, avšak navrhovatel svůj souhlas s podáním odvolání neudělil a sám odvolání nepodal.
Odvolací soud tak dospěl k závěru, že postoj navrhovatele, který se sice nevzdal práva na odvolání, avšak sám odvolání nepodal a souhlas s podáním odvolání vedlejším účastníkem neudělil, má za následek, že je v rozporu s úkonem vedlejšího účastníka. Z tohoto důvodu odvolací soud dovodil, že odvolání bylo podáno osobou, která k němu není oprávněna.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že je nepochybně subjektem, který má prokazatelný zájem na výsledku řízení o žalobě pro zmatečnost, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 17/2007. Za situace, kdy původní účastník řízení o návrhu na prohlášení konkursu na majetek společnosti Golf Ještěd, s. r. o. pan V. J. zůstává v řízení nečinným, neúčastní se jednání ani nereaguje na výzvy soudu, nelze z takového jednání vyvozovat důsledky, popsané v odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Stěžovatelka poukazuje na to, že podle ust. §93 odst. 3 o. s. ř. má vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je po uvážení všech okolností. V tomto případě odvolací soud prý nesprávně posoudil všechny okolnosti, neboť bez jakýchkoliv důkazů či tvrzení usoudil, že účastník (navrhovatel) nemá zájem na úspěchu v řízení o zmatečnost usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. června 2002 č. j. 46 K 23/2002-45, kterým byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka. Ze spisového materiálu, který měl odvolací soud k dispozici, nemohlo vyplynout, že by původní navrhovatel neměl zájem na pokračování v konkursním řízení a odvolací soud tedy nemohl vycházet z žádných úkonů navrhovatele. Naopak dikce ust. §93 odst. 3 o. s. ř. dává soudu jasný návod, jak v takovém případě postupovat. Stěžovatelka poukazuje na to, že nebylo nikde tvrzeno, natož prokázáno, že by úkony (vč. odvolání) stěžovatelky jako vedlejšího účastníka, odporovaly úkonům navrhovatele. K takovému rozporu podle stěžovatelky ani nemohlo dojít, neboť jak stěžovatelka, tak navrhovatel, jsou věřiteli vůči témuž dlužníkovi a v samotném konkursním řízení stojí na jedné straně, neboť zákonnou povinností stěžovatelky (jako zástupce věřitelů) je chránit rovněž zájmy navrhovatele jako jednoho z dalších věřitelů. Důsledkem napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze potom je porušení práva stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svých práv u nezávislého a nestranného soudu podle článku 36 Listiny.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Podle ust. §203 odst. 1 o. s. ř. může vedlejší účastník podat odvolání jen tehdy, jestliže do řízení vstoupil nejpozději do 15 dnů od doručení rozhodnutí účastníku, kterého v řízení podporuje. Odvolání vedlejšího účastníka není přípustné, jestliže se jím podporovaný účastník odvolání vzdal nebo jestliže s odvoláním vedlejšího účastníka nesouhlasí.
V souzené věci vrchní soud odvolání vedlejšího účastníka - stěžovatelky odmítl jako odvolání podané osobou, která k tomu není oprávněna, neboť zjistil, že navrhovatel svůj souhlas s podáním odvolání vedlejším účastníkem neudělil a sám odvolání nepodal.
Ústavní soud ověřil, že vrchní soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislého soudu.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že dle ust. §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Podle ust. §231 odst. 1 o. s. ř. může žalobu z důvodů uvedených v ust. §228 a ust. §229 podat též vedlejší účastník, jestliže vstoupil do původního řízení. Žaloba je však nepřípustná, jestliže s ní jím podporovaný účastník nesouhlasí. Z tohoto důvodu na vyčerpání tohoto procesního prostředku Ústavní soud v souzené věci netrval.
Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu