ECLI:CZ:US:2011:3.US.3553.11.1
sp. zn. III. ÚS 3553/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Vlastislavem Peřinou, advokátem v Chrudimi, Resselovo náměstí 135, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 2. 12. 2010 č. j. 23 Co 278/2010-331, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, vydaného v řízení o určení vlastnictví, v němž vystupoval na straně žalobce. Podle jeho tvrzení bylo uvedeným rozhodnutím porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy, avšak neuvádí žádné ústavněprávní argumenty, pro které by napadené rozhodnutí mělo představovat zásah do jeho základních práv a svobod. Tvrdí, že si stojí za svými dovolacími námitkami, spočívajícími v tom, že pro koncentraci řízení již nelze v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, tedy ani skutečnost, že nárok je promlčen, otázku, zda právo na vydání pozemku existuje nadále nejméně ve formě naturální obligace, či otázku písemného uznání práva na vydání pozemku. Z tohoto důvodu, a také proto, že odvolací soud přihlížel k námitce promlčení, která druhým žalovaným nebyla nikdy vznesena, stěžovatel podal ústavní stížnost.
Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 22. 2. 2010 č. j. 15 C 64/2007-269 zamítl žalobu stěžovatele na určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku specifikovaného v rozsudku. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací, ústavní stížností napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal, že rozsudek odvolacího soudu v napadeném potvrzujícím výroku ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti pouze polemizuje s prováděním a hodnocením důkazů ze strany odvolacího soudu, přičemž neuvedl žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci, kterou by podložil svá tvrzení o porušení svého práva na spravedlivý proces. K takové polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud nevykonává žádný přezkumný dohled nad rozhodovací činností obecných soudů, do které zásadně nezasahuje, pokud soudy postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR.
V posuzované věci nelze abstrahovat od skutečnosti, že věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy České republiky. Soud prvního stupně i soud odvolací náležitě zhodnotily provedené důkazy v souladu s pravidly stanovenými v §132 OSŘ a na jejich základě učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Ve věci postupovaly v souladu s relevantními ustanoveními občanského zákoníku. Odvolací soud srozumitelným způsobem objasnil důvody, pro které dospěl k závěru, že odvolání stěžovatele nebylo důvodné. Ty jsou nejen v souladu s obecným právem, ale i plně ústavně konformní. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a je nadbytečné z jeho závěrů cokoli zde opakovat. Ústavní soud neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny, a pokud soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu