ECLI:CZ:US:2011:3.US.3619.10.1
sp. zn. III. ÚS 3619/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. února 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti LIHO - Blanice, spol. s r. o., IČ: 42 407 109, Blanice 11, Mladá Vožice, zastoupené advokátkou JUDr. Marcelou Scheeovou se sídlem Štupartská 4, Praha 1 - Staré Město, proti výroku o nákladech řízení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2010 č. j. 10 A 43/2010-128 (10 Ca 69/2009), za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 20. 12. 2010, napadá stěžovatelka rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2010 č. j. 10 A 43/2010-128 v jeho výroku o nákladech řízení pro údajné porušení práv a svobod zakotvených v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatelka uvádí, že napadený rozsudek krajského soudu byl v předmětné věci druhým rozhodnutím poté, co Nejvyšší správní soud předcházející rozhodnutí krajského soudu zrušil. V novém rozsudku mělo být proto mimo jiné rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení. Před rozhodnutím krajský soud požádal právní zástupkyni stěžovatelky o zaslání specifikace nákladů řízení, která byla soudu doručena dne 13. 9. 2010. Celková výše nákladů řízení vyčíslená právní zástupkyní stěžovatelky činila 51 519,20 Kč, protože podle ustanovení §12 odst. 1 advokátního tarifu stěžovatelka žádala přiznání trojnásobku sazby z důvodu časové náročnosti a mimořádné právní obtížnosti projednávané věci, neboť k dané problematice bylo prý nutné prostudovat právní úpravu předpisů týkající se dané problematiky v rámci Evropské unie. I když byla stěžovatelka v řízení úspěšná, bylo jí na náhradu nákladů řízení přiznáno "pouze" 17 679,-Kč.
Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že i když výrok o náhradě nákladů řízení opřel o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s., v odůvodnění napadeného rozsudku blíže nevysvětlil, z jakého důvodu jí nepřiznal náklady řízení v jí vyčíslené výši. Z tohoto důvodu považuje tu část napadeného rozsudku, kterou bylo stěžovatelce na náhradě nákladů řízení přiznáno "jen" 17 679,- Kč, za nedostatečně odůvodněnou a nespravedlivou. Není prý totiž zřejmé, zda se krajský soud specifikací nákladů stěžovatelky vůbec zabýval.
II.
Jak se zjišťuje z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. září 2010 č. j. 10 A 43/2010-128, označený soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3. 4. 2009 č. j. AM 312-95/2008 ve věci stěžovatelky (v dřívějším řízení v procesním postavení žalobce) proti žalované Státní zemědělské a potravinářské inspekci - inspektorátu pro kraj Jihočeský a Vysočina, se sídlem v Táboře, zrušil pro vady řízení rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2009 č. j. AM 312-95/2008 a opatření téhož orgánu ze dne 7. 10. 2008 č. P070-30508/08/D a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradu nákladů řízení 17 679,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně stěžovatelky.
Výrok o náhradě nákladů řízení opřel krajský soud o ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s. a jako plně procesně úspěšnému účastníkovi přiznal stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 17 679,- Kč, která představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000,- Kč, náklady zastoupení advokátem za tři úkony po 2 100,- Kč, třikrát režijní paušál po 300,- Kč, cestovné uplatněné právní zástupkyní stěžovatelky v částce 966,- Kč, dvacetiprocentní DPH v částce 1 633,- Kč; náklady řízení o kasační stížnosti pak tvoří zaplacený soudní poplatek (3 000,- Kč), jeden úkon právní pomoci po 2 100,- Kč, jedenkrát režijní paušál po 300,- Kč a DPH ve výši 480,- Kč.
III.
Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí krajského soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a svobod a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabývá rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, přičemž opakovaně k otázce nákladů řízení konstatuje, že tato problematika zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02, sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05, sp. zn. II. ÚS 264/07 a další, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud ve své judikatuře rovněž zdůrazňuje, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů (srovnej např. sp. zn. I. ÚS 457/05). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavně právní dimenzi pouze v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku porušení práva na spravedlivý proces zvlášť závažným způsobem, nebo by bylo zasaženo i jiné základní právo (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 259/05). Případy, v nichž Ústavní soud otevřel ústavní stížnost věcnému přezkumu, jsou proto výjimečné (např. sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. II. ÚS 598/2000, sp. zn. ÍII. ÚS 619/2000, sp. zn. I. ÚS 633/05, rovněž dostupné na http://nalus.usoud.cz).).
Krajský soud v Českých Budějovicích o nákladech řízení rozhodoval v souvislosti s rozhodnutím o věci samé podle §60 odst. 1 s. ř. s. Vyšel přitom ze zásady, že v řízení úspěšný účastník (v projednávané věci stěžovatelka), má právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil v řízení proti účastníkovi, který úspěch neměl.
Podle ustanovení §57 s. ř. s. jsou náklady řízení zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, soudní poplatky, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady spojené s dokazováním, odměna zástupce, jeho hotové výdaje, tlumočné a v případě advokáta, který je plátcem daně, i DPH.
Ve smyslu výše uvedených zásad postupoval i krajský soud při rozhodování o výši advokátkou stěžovatelky účelně vynaložených nákladů řízení. Jeho odůvodnění, týkající se výroku o náhradě nákladů řízení, odpovídá výše citovaným ustanovením soudního řádu správního. V napadeném výroku o náhradě nákladů řízení nelze zjistit žádný exces, který by svým charakterem či důsledky z něj vyplývajícími dosahoval úrovně porušení ústavnosti.
Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu