ECLI:CZ:US:2011:3.US.3645.11.1
sp. zn. III. ÚS 3645/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. prosince 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Mgr. N. B., zastoupené Lumírem Mondokem, advokátem se sídlem Hokejová 928/4, 102 00 Praha 10 - Hostivař, adresa pro doručování: Biskupský dvůr 1, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. září 2011 č. j. 25 Nc 563/2011-559, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 6. 12. 2011, napadá stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2011 č. j. 25 Nc 563/2011-559, jímž označený soud rozhodl o vznesené námitce podjatosti soudce Okresního soudu Praha - východ JUDr. Aloise Cihláře tak, že jmenovaný soudce není vyloučen z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené jím pod sp. zn. 30 Nc 250/2010.
Napadeným rozhodnutím, jakož i řízením, které mu předcházelo, bylo podle názoru stěžovatelky zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že námitku podjatosti proti výše jmenovanému soudci Okresního soudu Praha-východ vznesla za situace, v níž současně navrhovala, aby místně příslušný soud postoupil jím projednávanou věc sp. zn. 30 Nc 250/2010 o úpravě poměrů k nezletilé H. B. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 a Ministerstvu spravedlnosti ČR doručila "žádost o náhradu škody spolu s žádostí o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb."
Žádosti podané stěžovatelkou jsou motivovány podle mínění stěžovatelky jak vydáním nezákonného rozhodnutí Okresního soudu Praha - východ ze dne 23. 6. 2011 sp. zn. 30 Nc 250/2010, tak i úkony tohoto soudce ve věci sp. zn. 30 Nc 250/2010.
Krajskému soudu v Praze stěžovatelka vytýká, že se nezabýval podstatou jí vznesené námitky podjatosti a dále skutečností, že již samotný požadavek stěžovatelky na náhradu škody založil mimoprocesní vztah mezi podjatým soudcem a stěžovatelkou. Z těchto důvodů považuje stěžovatelka napadené usnesení za nepřezkoumatelné a vadné.
Senátu 25 Co Krajského soudu v Praze současně stěžovatelka vytýká možnou podjatost, dovozovanou z toho, že o její námitce rozhodoval senát odvolacího soudu ve stejném složení, v jakém rozhodoval "o nezákonných rozhodnutích soudu prvního stupně napadených jejím odvoláním".
V další části ústavní stížnosti se stěžovatelka zabývá údajně nesprávným rozhodováním odvolacího soudu i v případech jiných, touto ústavní stížností nenapadených rozhodnutí, jimiž odvolací soud sice formálně potvrdil jako věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně, fakticky však jeho znění změnil. Z tohoto důvodu stěžovatelka žádá, aby se Ústavní soud vyjádřil "rovněž k možné podjatosti příslušného senátu Krajského soudu, a to s ohledem na skutečnost, kdo by měl v případě zrušení napadeného usnesení námitku podjatosti znovu projednat a o ní rozhodnout".
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. 9. 2011 č. j. 25 Nc 563/2011-559 nevyloučil z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené Okresním soudem Praha - východ pod sp. zn. 30 Nc 250/2010 JUDr. Aloise Cihláře. Odvolací soud s odkazem na ustanovení §14 odst. 1, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") konstatoval, že v projednávané věci sp. zn. 30 Nc 250/2010 nelze pochybnosti o nepodjatosti jmenovaného soudce opřít o žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit podmínky pro jeho vyloučení, ani neexistuje žádná objektivně zjistitelná skutečnost, která by mohla vzbudit důvodné pochybnosti o jeho nestrannosti a nepodjatosti. Námitka stěžovatelky, zpochybňující postup jmenovaného soudce v předmětné věci, není důvodem pro vyloučení soudce (§14 odst. 4 o. s. ř.).
III.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a v této souvislosti dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než by Ústavní soud dospěl k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem; jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, v němž Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě napadených rozhodnutí orgánu veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám či vadám řízení, které mu předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost může rovněž plynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá podjatost výše jmenovaného soudce soudu prvního stupně, přičemž důvody, které mají podle jejího názoru svědčit pro vyhovění její námitce, shledává v postupu tohoto soudce v řízení vedeném pod sp. zn. 30 Nc 250/2010 a dále v úvaze, že pokud uplatnila u příslušného orgánu nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v pozdějším znění, založila tím prý nutně podjatost jmenovaného soudce.
Stěžovatelka tedy shledává důvodnost své námitky o údajné podjatosti soudce JUDr. A. Cihláře výhradně v jeho postupu a rozhodování ve věci úpravy poměrů k nezletilé H. B. pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů. Skutečnost, že nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na nařízení předběžného opatření v předmětné věci, není schopna založit opodstatněnost pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Aloise Cihláře k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, jak to má na mysli ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. Subjektivní hledisko stěžovatelky o možné podjatosti soudce není hlediskem zásadním, ale jen podnětem pro rozhodování, které se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. Žádné objektivní důvody, které by zpochybnily nepodjatost jmenovaného soudce, stěžovatelka neuvedla a odvolací soud je v řízení o podané námitce nezjistil.
Pokud stěžovatelka požaduje, aby se Ústavní soud "vyjádřil k možné podjatosti senátu 25 Co Krajského soudu v Praze", Ústavní soud k tomu poznamenává, že ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. Z výše uvedeného plyne, že o podjatosti jednotlivých soudců senátu 25 Co Krajského soudu v Praze není oprávněn rozhodovat Ústavní soud, neboť ten není součástí soustavy obecných soudů a není jim ani nadřízen. K této části ústavní stížnosti Ústavní soud poznamenává, že stěžovatelka v ústavní stížnosti v této souvislosti netvrdí, že by námitku podjatosti označeného senátu Krajského soudu v Praze uplatnila v řízení před obecnými soudy. Z hlediska jejího neuplatnění v předchozím pravomocně skončeném řízení tak jde z hlediska subsidiarity řízení před Ústavním soudem o námitku nepřípustnou.
Ústavní soud proto s ohledem na výše uvedené skutečnosti ústavní stížnost odmítl v části jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu