ECLI:CZ:US:2011:3.US.3716.10.1
sp. zn. III. ÚS 3716/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. ledna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2010 č. j. 8 Co 315/2010-355 a proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. dubna 2010 č. j. 34 C 348/2002-305, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 12. 2010 (podaným k poštovní přepravě dne 29. 12. 2010) domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení označených rozsudků pro porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V návrhu navrhovatelka současně uvedla, že její návrh bude doplněn do 10. 1. 2011. V dalším (rukou připsaném) dodatku k návrhu navrhovatelka požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu s termínem do 30. 1. 2011 s tím, že "nemá k dispozici" napadená rozhodnutí a nemůže předložit ani plnou moc zvoleného advokáta a "další".
Telefonickým dotazem učiněným v kanceláři senátu 34 C Okresního soudu v Ostravě bylo dne 18. 1. 2011 zjištěno, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2010 č. j. 8 Co 315/2010-355 převzal advokát navrhovatelky dne 27. 10. 2010. Zákonná 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak navrhovatelce marně uplynula dne 27. 12. 2010 a podaný návrh je proto opožděný.
Ústavní soud z lustra návrhů podaných k Ústavnímu soudu navrhovatelkou zjistil, že ta se v uplynulých letech obrátila na Ústavní soud v celkem 36 případech, přičemž v řadě návrhů, které trpěly stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, byla na tento nedostatek opakovaně upozorňována. K odstranění vad návrhu jí vždy byla poskytována přiměřená lhůta (např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 180/08, IV. ÚS 672/08, I. ÚS 917/09, II. ÚS 1776/09 a v řadě dalších).
V předmětné věci je z obsahu návrhu zřejmé, že navrhovatelka si byla již v době podání návrhu vědoma jeho vad ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 a §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Jak již Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 13. 4. 2010 sp. zn. I.ÚS 979/10, není poskytnutí poučení témuž navrhovateli (navrhovatelce) např. o povinném zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v každém individuálním řízení nevyhnutelně nutné, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech a navrhovatel takovému poučení porozuměl. Jestliže je navrhovatelce zřejmá nutnost dodržovat zásadu, že na Ústavní soud se lze obracet jen v zastoupení advokátem a při splnění dalších podmínek, avšak tyto požadavky a podmínky nerespektuje, bylo by nové poučování neefektivní a formalistické. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod k tomu, aby navrhovatelkou opakovaně vědomě porušované zásady řízení o ústavní stížnosti, zakotvené v zákoně o Ústavním soudu, toleroval.
Aniž by Ústavní soud považoval za nutné nejprve reagovat na žádost navrhovatelky "k prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu" obsažené již v návrhu ze dne 28. 12. 2010, návrh odmítl, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj