ECLI:CZ:US:2011:3.US.511.11.1
sp. zn. III. ÚS 511/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 25. února 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti R. T., zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem AK KAVINEK & partneři, v. o. s. se sídlem Králodvorská 16, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 6 C 1598/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 16. 2. 2011, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví tohoto usnesení označeného rozsudku a tvrdí, že postupem Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina", čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny).
Stěžovatel namítá, že o existenci napadeného rozsudku, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci v rozsudku specifikovanou částku, se dozvěděl teprve dne 15. 12. 2010 ze sdělení zaměstnankyně Obvodního soudu pro Prahu 8 informující jeho právního zástupce o řízení, které je proti němu vedeno u nalézacího soudu pod sp. zn. 6 C 1598/2005, v jehož rámci byl vydán ústavní stížností napadený rozsudek.
Stěžovatel obvodnímu soudu vytýká, že mu jakožto osobě neznámého pobytu ustanovil v nalézacím řízení opatrovnici podle ustanovení §29 odst. 3 o. s. ř. - zaměstnankyni Obvodního soudu pro Prahu 8, přičemž neprovedl řádné šetření ohledně místa jeho skutečného pobytu a omezil se pouze na dotaz v Centrální evidenci obyvatelstva a v evidenci osob ve výkonu trestu odnětí svobody, ovšem s negativním výsledkem.
Na podporu svého tvrzení o nedostatečnosti takového postupu soudu stěžovatel poukazuje na řadu nálezů Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 2369/07, IV. ÚS 1778/08 a další). Současně podle názoru stěžovatele soud nerespektoval pravidla pro ustanovení opatrovníka vyslovená v nálezech sp. zn. I. ÚS 1642/08, II. ÚS 460/09, I. ÚS 3059/07, III. ÚS 1231/09, II. ÚS 171/06, I. ÚS 264/06, II. ÚS 565/03, IV. ÚS 811/05, II. ÚS 629/04 a I. ÚS 559/2000, neboť ustanovená opatrovnice stěžovatele v řízení řádně nezastupovala, nehájila jeho zájmy, nečinila v něm žádné úkony, tedy ani návrhy na dokazování; její činnost se omezovala jen na přebírání pošty adresované stěžovateli.
II.
V projednávané věci je klíčovou námitka, že v předmětné věci nebyly dány předpoklady pro ustanovení opatrovníka soudem z důvodu neznámého pobytu stěžovatele.
Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, které z níže uvedených důvodů činí dřívější judikaturu Ústavního soudu související s postupy obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jímž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Podle ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, i když k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Podle ustanovení §234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., lze žalobu podat ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí.
Namítá-li stěžovatel neexistenci předpokladů k ustanovení opatrovníka, má tak ve smyslu výše citovaných ustanovení k dispozici procesní prostředek, který je nutno vyčerpat jako obranu jeho práv před tím, než se může se svou ústavní stížností obrátit na Ústavní soud.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou, podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj
Za správnost vyhotovení:
Iveta Dvořáková