ECLI:CZ:US:2011:3.US.549.11.1
sp. zn. III. ÚS 549/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Mgr. L. Z., Mgr. Danielem Krajčo, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 36, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2010 č. j. 28 Cdo 3171/2010-615, rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2010 č. j. 8 Co 3002/2009-560 a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2009 č. j. 23 C 577/2007-396, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny (míněno zřejmě Listiny základních práv a svobod). Jako důvod své ústavní stížnosti uvedl, že v rozhodnutích soudů spatřuje extrémní nesoulad při hodnocení důkazů, že právní závěry soudu I. stupně jsou v extrémním nesouladu s nalezenými skutkovými zjištěními a z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Proto má zato, že ze strany soudů došlo k porušení i čl. 4 a čl. 95 Ústavy, které zavazují soudní moc k ochraně základních lidských práv. S uvedenými nedostatky se nevypořádal ani odvolací soud, podané dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo pak odmítnuto proto, že neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu a z jakých příčin rozhodnutí soudu II. stupně napadá. Vyslovil přesvědčení, že soudy jednaly nejen v rozporu se zákonem, ale že povahou a intenzitou vad, které jsou jim vytýkány, porušily jeho ústavně zaručená základní práva.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že byl podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud s poukazem na obsah podaného dovolání, na znění §240 odst. 1, §241a, §241b odst. 3 věta první, na §237, §42 odst. 4 a §43 odst. 2 světa první, jakož i na svou judikaturu, opodstatněně dovolání, které přes výzvu a ve stanovené lhůtě nebylo doplněno tak, aby bylo způsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití §43 odst. 2 věta první občanského soudního řádu odmítl.
Pro uvedené byla ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Návrh brojící proti výše označeným rozsudkům je nutno považovat za učiněný po lhůtě k tomu stanovené, když pro běh lhůty k jejímu podání a důvody odmítnutí dovolání jako posledního procesního prostředku, který stěžovatel k ochraně svého tvrzeného práva využil, nelze použít ustanovení §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb. [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu