ECLI:CZ:US:2011:3.US.661.11.1
sp. zn. III. ÚS 661/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele R. Š., zastoupeného JUDr. Milanem Jungrem, advokátem se sídlem Přechodní 1600/11, 140 00 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2010 sp. zn. 6 Tdo 1006/2010, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2010 sp. zn. 11 To 14/2010 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. srpna 2009 sp. zn. 1 T 95/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v jeho trestní věci. Učinil tak s blíže odůvodněným tvrzením, že v řízení před nalézacím a odvolacím soudem bylo provedeno neúplné důkazní řízení a provedené důkazy vadně hodnoceny, v důsledku čehož byl dle svého přesvědčení nesprávně uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu (§250a odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pro posouzení věci rozhodném). Tím mělo dojít k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pročež se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud shora označená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, vůči jehož rozhodovacím důvodům stěžovatel ničeho nenamítá, označený soud odmítl jeho dovolání jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu [§265i odst. 1 písm. b) tr. řádu].
Kasační návrh stěžovatele ve vztahu k tomuto usnesení Nejvyššího soudu vykazuje znaky zjevné neopodstatněnosti. To z toho důvodu, že vlastní rozhodovací důvody v něm vyložené a o něž se výrok usnesení opírá, jsou ústavně souladné. Stěžovatel svými námitkami totiž brojil proti skutkovým zjištěním obecných soudů ve snaze dosáhnout jiného hodnocení důkazů, resp. argumentoval jím nahlíženou neúplností dokazování a vadami v procesu dokazování, přičemž v uvedeném následně spatřoval nesprávné hmotně právní posouzení. Takto konstruované námitky ovšem bez dalšího pod dovolací důvod obsažený v §256b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit nelze.
Ohledně návrhu na zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. března 2010 sp. zn. 11 To 14/2010 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 19. srpna 2009 sp. zn. 1 T 95/2006 promítá se potom stávající procesní situace potud, že pro aplikaci výjimky uvedené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z pohledu založení počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti nejsou splněny náležité předpoklady, když k odmítnutí stěžovatelem podaného dovolání nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval. Z toho plyne, že v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pro uvedené bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2011
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu