ECLI:CZ:US:2011:3.US.7.11.1
sp. zn. III. ÚS 7/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 20. ledna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti GRATO spol. s r. o., IČ: 410 33 281, se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, právně zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. října 2010 č. j. 7 EC 176/2009-63, za účasti Okresního soudu v Trutnově, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. ledna 2011, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 6. ledna 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. října 2010 č. j. 7 EC 176/2009-63, a to pro porušení článku 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. října 2010 č. j. 7 EC 176/2009-63 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") domáhala toho, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1.008,- Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení 2.160,- Kč.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem Okresního soudu v Trutnově o promlčení stěžovatelčiny pohledávky. Stěžovatelka namítá, že Okresní soud v Trutnově porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, neboť se nevypořádal "se skutečností, že byly splněny podmínky pro vyhovění žalobě". Stěžovatelka poukazuje na to, že po zhodnocení důkazů provedených v řízení dospěl okresní soud k závěru, že žaloba je nedůvodná a v plném rozsahu ji zamítl, a to s odůvodněním, že podpisem listiny, která je záznamem o přepravní kontrole, nemůže dojít k platnému uznání, jak tvrdí žalobkyně. Okresní soud v Trutnově uvedl, že podle argumentace žalobkyně v daném případě podepsáním dohody s cestujícím fakticky dochází současně k vzniku dluhu a k jeho uznání, což je nepřípustné, jelikož uznání je zajišťovacím institutem a deklaruje tedy závazek, který již v době uznání existuje, s tím, že by bylo možné považovat za platné uznání dluhu učiněné kdykoliv po podpisu dohody s cestujícím.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "jednoduchého" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (článek 83 Ústavy), stojící mimo soustavu obecných soudů (článek 91 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "jednoduchého" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud ověřil, že v projednávané věci byly dodrženy požadavky vyplývající z výše vymezeného rámce ústavního přezkumu případů věcně obdobných projednávané věci. Ústavní soud nezjistil ústavně nekonformní interpretaci aplikovaných právních předpisů. V postupu obecného soudu nelze shledat ani prvky svévole ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry, jež z něho obecný soud vyvodil. Nelze tedy rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově hodnotit jako rozhodnutí svévolné či vykazující prvky libovůle. Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud neshledal, že by ve vztahu ke stěžovatelce byla porušena ústavně zaručená práva.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2011
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu