ECLI:CZ:US:2011:4.US.1.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti T. H., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 630/57, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 58 Co 216, 500, 501/2010-820, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. ledna 2011 a doplněnou podáním ze dne 14. ledna 2001, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 58 Co 216, 500, 501/2010-820 (dále jen "napadené rozhodnutí") s tvrzením, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivé řízení, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Z předložené ústavní stížnosti se zjišťuje, že stěžovatel se žalobou podanou dne 30. prosince 1991 domáhá v režimu práva na ochranu osobnosti podle §13 občanského zákoníku náhrady nemajetkové újmy za nezákonné omezení jeho osobní svobody orgány Policie České republiky, spočívající v nezákonném zadržování jeho cestovního pasu. Ve věci bylo opakovaně rozhodováno Obvodním soudem pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud"), Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud") a zatím jednou Nejvyšším soudem. Usnesením obvodního soudu ze dne 29. ledna 2010 č. j. 15 C 81/2005-764 soud prvního stupně nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, usnesením ze dne 15. června 2010 č. j. 15 C 81/2005-791 soud prvního stupně neustanovil stěžovateli zástupce pro dovolací řízení a usnesením ze dne 10. srpna 2010 č. j. 15 C 81/2005-798 soud prvního stupně zamítl návrh stěžovatele na určení, že doručení usnesení ze dne 5. června 2010 č. j. 15 C 81/2005-791 je neúčinné. Proti uvedeným usnesením podal stěžovatel odvolání. Městský soud přezkoumal napadená usnesení a řízení, jejich vydání předcházející a jako věcně správná je podle ustanovení §219 o. s. ř. potvrdil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že městský soud v napadeném usnesení interpretoval ustanovení jednoduchého práva svévolným způsobem, v důsledku čehož neposkytl ochranu jeho právům a porušil tak čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas se závěry, ke kterým městský soud dospěl, a to jak ohledně návrhu na osvobození od soudních poplatků, neustanovení zástupce pro dovolací řízení, tak ohledně určení neúčinnosti doručení. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu vydané pod sp. zn. II. ÚS 247/07, IV. ÚS 428/05, I. ÚS 539/06, I. ÚS 272/96, IV. ÚS 690/01 a III. ÚS 473/01.
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudu.
Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí je logicky odůvodněné, přesvědčivé a z hlediska ústavnosti přijatelné, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. V závěrech učiněných městským soudem neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat. Okolnost, že se stěžovatel s napadeným rozhodnutím neztotožňuje, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.
Napadené rozhodnutí není ani v rozporu se závěry, vyjádřenými ve stěžovatelem citovaných rozhodnutích Ústavního soudu, neboť tato na posuzovanou věc nedopadají.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. ledna 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu