ECLI:CZ:US:2011:4.US.1128.11.2
sp. zn. IV. ÚS 1128/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. června 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti D. K., zastoupeného Mgr. Evou Ciprysovou, advokátkou, AK se sídlem Na Kozině 1438, 293 01 Mladá Boleslav, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 19. 6. 2009 č. j. 59 Ca 130/2008-38 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011 č. j. 5 Afs 80/2009-81 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel ústavní stížností napadl shora označená rozhodnutí, jimiž bylo dle jeho názoru porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 a násl. ve spojení s ustanoveními čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Porušení svých základních práv spatřoval stěžovatel v tom, že soudy nepřihlédly k prekluzi práva správce daně vyměřit stěžovateli daň; k prekluzi došlo již 31. 12. 2006, přičemž první úkon správce daně, jenž byl způsobilý přerušit běh prekluzivní doby, byl učiněn až na začátku ledna 2007. Jestliže správní soudy dospěly k závěru, že běh lhůty byl přerušen sepsáním protokolu o ústním jednání dne 21. 12. 2006, odchýlily se tím od dřívější judikatury, čímž porušily jak stěžovatelova hmotná práva, tak právo na zákonného soudce (neboť věc nepředložily k rozhodnutí rozšířenému senátu).
II.
Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož ani průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není v řízení o ústavní stížnosti povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do činnosti ostatních orgánů veřejné moci může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
V projednávané věci však správní soudy rozhodly ústavně konformně a žádné základní právo stěžovatele neporušily. Předně Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu již vycházelo z obecně závazné judikatury Ústavního soudu týkající se začátku běhu lhůty, v níž prekluduje právo správce daně vyměřit stěžovateli daň. Spornou tudíž byla pouze otázka, zda sepsáním protokolu o ústním jednání dne 21. 12. 2006 došlo k přerušení běhu prekluzivní lhůty. Vzdor stěžovatelově námitce dospěl Ústavní soud k závěru, že Nejvyšší správní soud při jejím řešení postupoval v souladu s ustálenou judikaturou i relevantními ústavními kautelami.
Nejvyšší správní soud uznal, že pouhý formální sepis protokolu o zahájení daňové kontroly, pokud není bezprostředně následován faktickými úkony směřujícími k vyměření daně, nelze považovat za úkon směřující k vyměření daně a přerušující běh prekluzivní lhůty. V projednávané věci však v rámci ústního jednání bylo stěžovateli oznámeno, že tímto dnem je zahájena daňová kontrola za předmětná zdaňovací období a došlo k předání dokladů za rok 2002. Současně byl stěžovatel v protokolu vyzván k předložení účetnictví za rok 2003, a to v termínu do 3. 1. 2007. Na začátku ledna 2007 - tedy po necelých dvou týdnech - pak následovaly další faktické kroky správce daně směřující k vyměření daně. Z uvedených důvodů nemá Ústavní soud proti závěru, že k přerušení běhu prekluzivní lhůty došlo, žádných ústavněprávních námitek.
Ústavní soud tedy uzavírá, že k porušení tvrzených (ani žádných jiných) ústavně garantovaných práv stěžovatele v projednávané věci nedošlo, pročež ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. června 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu