ECLI:CZ:US:2011:4.US.1196.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1196/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky GE Money Auto, s. r. o., se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 73/2011-29 ze dne 25. 2. 2011 a o návrhu na zrušení §109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení §109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 22. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Stěžovatelka dále se svou ústavní stížností spojila návrh na zrušení ustanovení §109 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon").
Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že městský soud usnesením č. j. 53 Co 73/2011-29 ze dne 25. 2. 2011 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 42 EC 277/2010-20 ze dne 29. 9. 2010, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky proti společnosti s ručením omezeným ŠŠ projections (dále jen "vedlejší účastnice") o zaplacení částky 30 853,05 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy shodně konstatovaly, že na vedlejší účastnici byl dne 20. 8. 2008, tedy před podáním předmětné žaloby, prohlášen konkurz, což představovalo, s ohledem na znění §109 odst. 1 písm. a) a §248 odst. 1 insolvenčního zákona, neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že postup zvolený obecnými soudy, tzn. zastavení řízení, představuje porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť se ve svých důsledcích jedná o odepření přístupu k soudu. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že nepřihlásí-li věřitel svou pohledávku do insolvenčního řízení, je její vymahatelnost podstatně ztížena, a to zejména z důvodu hrozícího promlčení pohledávky či dokonce jejího zániku v případě oddlužení (§389 a násl. insolvenčního zákona). Věřitel, jehož pohledávka se stala splatnou teprve v průběhu insolvenčního řízení, tak nemá žádný zákonný prostředek k získání dlužného plnění. Dle názoru stěžovatelky je proto jedinou ústavně konformní možností přerušení řízení postupem dle §109 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, což některé soudy v praxi činí, v nyní projednávané věci však takto nepostupovaly. Stěžovatelka tak bude nucena vyčkat skončení insolvenčního řízení a poté bude muset opětovně učinit veškeré úkony související s podáním nového návrhu, čímž je dotčeno mimo jiné i její ústavně zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 Listiny.
Ustanovení §109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona stanoví jako jeden z účinků zahájení insolvenčního řízení, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou v řízení dle insolvenčního zákona. Dle názoru stěžovatelky má citované ustanovení diskriminační povahu, neboť jednak znevýhodňuje věřitele, kteří nemají vykonatelnou pohledávku, proti těm, kteří vykonatelnou pohledávku mají [§109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona], a dále nepřiměřeně protěžuje úpadce, když po řadě věřitelů nelze spravedlivě požadovat, aby nepřetržitě monitorovali, zda se jejich dlužníci nenachází v insolvenčním řízení. Jestliže věřitel zvolí nejobecnější, nejdostupnější a nejjistější způsob vymožení plnění, tzn. podání civilní žaloby, hrozí mu, jak již bylo zmíněno, promlčení či zánik pohledávky.
Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl jak uvedeno výše.
II.
Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že se zcela totožnou argumentací stěžovatelky již zabýval v usneseních sp. zn. II. ÚS 2444/10 a I. ÚS 955/11 (obě dostupná na http://nalus.usoud.cz). V nich shledal postup obecných soudů, spočívající v zastavení řízení, plně ústavně konformním, když podotkl, že: "Přestože není jednotný názor, jakým způsobem nakládat se žalobou podanou v rozporu s §109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, výsledek řízení by měl být v podstatě totožný [řízení o takové žalobě končí (ať již zastavením pro neodstranitelnou podmínku řízení nebo zamítnutím pro nedostatek aktivní legitimace), aniž by žalobci bylo vyhověno]. Jiný závěr (např. o nutnosti přerušit řízení) z insolvenčního zákona ani z občanského soudního řádu nikterak nevyplývá a není s ohledem na účel insolvenčního řízení ani žádoucí." (usnesení sp. zn. II. ÚS 2444/10).
Stran ustanovení §109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona Ústavní soud konstatoval, že: "Základním účelem úpadkového práva upraveného insolvenčním zákonem, je kromě uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka z majetkové podstaty dlužníka i celkové vyřešení majetkových vztahů dlužníka, který je v úpadku. Smyslem §109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona je tedy docílit, aby zde po celou dobu trvání řízení existoval právní režim umožňující co nejefektivnější uspokojení věřitelů, a to z hlediska kvantitativního i časového. To se děje pokud možno co nejpřesnějším zjištěním majetku úpadce, k čemuž slouží jednotný režim přihlašování pohledávek spojený právě se zákazem podávání žalob mimo rámec insolvenčního řízení, pročež má tato právní úprava své opodstatnění. Na druhé straně tato úprava chrání i osobu nacházející se v insolvenci. Kdyby byla dána možnost uplatňovat pohledávky u soudu souběžně s insolvenčním řízením, mohla by být osoba nacházející se v insolvenci po skončení insolvenčního řízení vystavena atakům ze strany věřitelů, vycházejícím z pohledávek vzniklých před zahájením insolvenčního řízení, což by mohlo mít za následek riziko opětovného podávání návrhů na insolvenci." (usnesení sp. zn. II. ÚS 2444/10).
I v usnesení sp. zn. I. ÚS 955/11 dospěl Ústavní soud k jednoznačnému závěru, že "napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem. Jeho smyslem je celkové vyřešení majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku, tedy docílení co nejefektivnějšího uspokojení věřitelů, a to v jednotném režimu. Žádnému z věřitelů není nijak bráněno domáhat se uspokojení své pohledávky, byť se tak bude dít pouze cestou přihlášky. Ze stejných důvodů nemůže obstát ani argument stěžovatele o hrozícím promlčení pohledávky, neboť přihláška je řádným uplatněním práva. Na druhou stranu současná právní úprava chrání také dlužníka, který má rovněž právní zájem na co nejefektivnějším vyřešení svého úpadku, a to opět v jednotném režimu. Možnost domáhat se uspokojení pohledávek podáním žaloby mimo insolvenční řízení by tento zájem dlužníka (a rovněž ostatní věřitele) velmi vážně ohrozilo."
Ústavní soud neměl ani v nyní projednávané věci žádný důvod se od výše uvedených závěrů odchýlit, a pro stručnost proto v dalším na odůvodnění citovaných rozhodnutí odkazuje. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh na zrušení ustanovení §109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu