ECLI:CZ:US:2011:4.US.1313.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1313/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti stěžovatele Home Credit a. s., se sídlem v Brně, Moravské náměstí 249/8, zastoupeného JUDr. Vladimírem Bulínským, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 13, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. KSLB 57 INS 6246/2010-P3-2 ze dne 3. 11. 2010 a Vrchního soudu v Praze č. j. VSPH 24/2011-P3-11 ze dne 23. 2. 2011 a o návrhu na zrušení ustanovení §177 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení §177 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení čl. 2 odst. 2, 3, čl. 4 odst. 1, 3 a 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6, čl. 13, čl. 17 a 18 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a domáhá se proto jejich zrušení Ústavním soudem. Spolu s ústavní stížností podal také návrh na zrušení shora označeného zákonného ustanovení. Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti, podal stěžovatel proti označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze také dovolání k Nejvyššímu soudu.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky, s výjimkou výše uvedenou, a dále vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Judikatura Ústavního soudu se ustálila na názoru, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci (srov. v podrobnostech kupř. usnesení sp. zn. IV. ÚS 234/11, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Obdobný závěr vyplývá mj. i z usnesení ze dne 18. ledna 2007 sp. zn. IV. ÚS 393/06 [Sb. n. u., sv. 44, str. 755 (757)], kterým byla jako nepřípustná odmítnuta ústavní stížnost podaná souběžně s dovoláním.
Pokud tedy stěžovatel svého práva podat mimořádný opravný prostředek využil, je nezbytné jím podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Důvod pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. a) cit. zákona, jehož se stěžovatel dovolává, shledán nebyl.
Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení zákonného ustanovení, lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení §43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.
Za tohoto stavu byly ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení §177 insolvenčního zákona bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuty podle §43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Logickým důsledkem tohoto přístupu Ústavního soudu ovšem posléze je a nutně i musí být, že stěžovateli, jehož návrh byl takto posouzen, posléze svědčí (přirozeně) nejen oprávnění napadnout ústavní stížností rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, nýbrž (a především) též dobrodiní zachování lhůty (k podání ústavní stížnosti) obsažené v §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. května 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu