ECLI:CZ:US:2011:4.US.14.11.1
sp. zn. IV. ÚS 14/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. A., právně zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Havířov, Dělnická 434/1a, směřujícímu proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. října 2010, č.j. 5 To 403/2010-744, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadl navrhovatel rozsudek, jímž odvolací soud zrušil rozsudek Okresního soudu v v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 22. června 2010, č.j. 103 T 271/2009-674. Krajský soud zrušil rozsudek soudu prvého stupně v celém rozsahu a nově shledal navrhovatele vinným ze spáchání přečinu ohrožování závadnými potravinami a jinými předměty podle §156 odst. 1 trestního zákoníku, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání desíti měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu dvou let. Rovněž rozhodl o propadnutí věcí, v napadeném rozsudku specifikovaných.
Navrhovatel, odvolávaje se na zásah do práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, uvedl, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadl rovněž dovoláním. Jelikož v dovolání uvedl i odkaz na vadně zjištěný skutkový stav, což samo o sobě nelze podřadit pod zákonné dovolací důvody, a proto by jeho dovolání mohlo být odmítnuto jako nepřípustné, domáhal se přerušení řízení před Ústavním soudem do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o jeho dovolání. S ohledem na tuto informaci se Ústavní soud obrátil, výzvou ze dne 7. ledna t.r., na Okresní soud v Karviné se žádostí o zaslání kopie dovolání stěžovatele. Z dovolání se podává, že navrhovatel napadl rozsudek krajského soudu pro dovolací důvody dle §265b odst. 1 písm. h) a g), trestního řádu. Jeho argumentace odkazuje jak na vadně zjištěný skutkový stav, tak i na nesprávnou právní kvalifikaci jeho jednání; odsouzení pro jednání, které není trestným činem, nenaplnění objektivní stránky trestného činu, aj.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") představuje, podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Jak výše uvedeno, navrhovatel podal dovolání, tedy mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Jestliže pak podal souběžně s takovýmto mimořádným prostředkem i ústavní stížnost, konstatuje Ústavní soud, že před obecnými soudy probíhá příslušné řízení, v jehož rámci se může domáhat ochrany (i) svých ústavně zaručených práv a svobod. Proto není důvodu, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i minimalizací zásahů do činnosti orgánů veřejné moci (obecných soudů) - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci (paralelně) rozhodoval. Není však ani důvodu pro to, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím až do vydání rozhodnutí orgánu, jenž o daném mimořádném prostředku rozhodoval, neboť navrhovatel nebyl nucen podávat ústavní stížnost, když tak může učinit až po doručení rozhodnutí o daném mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud tak činí právě i s ohledem na skutečnost, že Nejvyšší soud ČR o dovolání doposud nerozhodl.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. V projednávaném případě tato situace nastala, a proto Ústavní soud návrh odmítl, aniž by vyzýval navrhovatele k odstranění absence právního zastoupení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2011
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka