ECLI:CZ:US:2011:4.US.1537.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1537/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. N., zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011 č. j. 6 Tdo 1535/2010-105 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010 sp. zn. 10 To 33/2010, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a v čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázal na závěry soudů I. a II. stupně, učiněné zejména z výpovědi spoluobviněného a později zemřelého R. V., na výpovědi obviněného M., který následně vysvětloval, proč jej křivě obvinil, na rozpory v popisu okolností a účasti na jednání, pro které byl pak odsouzen - podle jeho přesvědčení nedůvodně, dále na hodnocení důkazů, jež považuje za nesrozumitelné a nepřesvědčivé. Dále uvedl, že spáchání skutků v projednávané věci důrazně popírá, a proto navrhl zrušení jak usnesení dovolacího soudu, který se s jeho námitkami nevypořádal, tak rozhodnutí soudu odvolacího. Postup soudů považuje za libovůli, když mu nebylo umožněno v řízení se účinně bránit, když také k jeho vzneseným námitkám nezaujaly odpovídající postoje a ignorovaly rozporná tvrzení zemřelého V.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 63 T 16/2009 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud přezkoumal na základě všemi odsouzenými podaného dovolání Městským soudem v Praze dne 10. 12. 2009 a Vrchním soudem v Praze dne 2. 6. 2010 vydaná napadená rozhodnutí a s poukazem na §265b odst. 1 a násl. trestního řádu se s uplatněnými námitkami vypořádal, když také zdůraznil smysl dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jenž však neslouží k revizi skutkových zjištění učiněných soudy I. a II. stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že v postupu soudů, ve zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení jimi provedených důkazů porušení zásad trestního řízení, obsažených v §2 trestního řádu, shledáno nebylo.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu