ECLI:CZ:US:2011:4.US.164.11.1
sp. zn. IV. ÚS 164/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. března 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti J. L., zastoupeného Mgr. Petrem Harmečkem, advokátem, AK se sídlem Matiční 730/3, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 10. 2010 č. j. 22 Co 1567/2010-139 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Porušení tohoto práva spatřoval stěžovatel v tom, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, aniž znovu provedl důkazy, a že nevyhověl stěžovatelovým novým důkazním návrhům. Podle ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. přitom odvolací soud musí zopakovat dosud provedené důkazy vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než jaké učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud sice v tomto kontextu poznamenal, že přebral skutková zjištění soudu prvního stupně a věc toliko jinak právně posoudil, avšak toto tvrzení stěžovatel odmítl. Zatímco totiž soud prvního stupně došel k závěru, že mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem byla uzavřena kupní smlouva, soud odvolací konstatoval, že na základě předložených listin nelze dospět k závěru, že by taková smlouva byla uzavřena.
Zároveň stěžovatel napadl i samotný názor odvolacího soudu, podle něhož "účetní doklady" samy o sobě neprokazují vznik kupní smlouvy. Takový výklad by zcela znemožnil ochranu práv spotřebitele při koupi zboží v obchodě.
II.
Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám.
III.
Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83 Ústavy) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadené rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze.
Stěžovatelově námitce stran porušení ustanovení §213 odst. 2 o. s. ř. a s tím spojeného porušení práva na spravedlivý proces nemůže Ústavní soud přisvědčit. Lze sice souhlasit se stěžovatelem, že citované ustanovení podústavního práva akcentuje - ústavně chráněnou - zásadu přímosti dokazování, avšak tato zásada se neuplatňuje absolutně ve vztahu ke všem důkazním prostředkům.
V projednávané věci je třeba zdůraznit, že odvolací soud dospěl k odlišnému právnímu závěru než soud prvního stupně (totiž že mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem nebyla uzavřena kupní smlouva). Samotnou věrohodnost listinných důkazů (u nichž na rozdíl od výslechu účastníků apod. není opakované provedení vždy nutné) provedených soudem prvního stupně přitom odvolací soud nezpochybnil, nýbrž pouze konstatoval, že z nich bez dalšího nelze dospět k právnímu závěru o vzniku kupní smlouvy. Ústavní soud též konstatuje, že odvolací soud stěžovatele řádně poučil (č. l. 126 vyžádaného spisu) a jeho novými důkazními návrhy se řádně zabýval.
Ani pokud jde o hmotněprávní stránku věci, nemůže mít Ústavní soud proti postupu odvolacího soudu námitek. Právní závěr, podle něhož k uzavření kupní smlouvy mezi stěžovatelem a vedlejším účastníkem nedošlo, je ústavně konformní a nelze jej ani označit za extrémně rozporný s provedenými důkazy.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2011
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu