ECLI:CZ:US:2011:4.US.1857.11.1
sp. zn. IV. ÚS 1857/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM MERCIS, s. r. o, se sídlem Stachy, Benešova Hora 53, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. května 2010 č. j. 10 C 361/2009-18 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2011 č. j. 12 Co 414/2010-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 23. června 2011, se stěžovatelka podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v Listině základních práv a svobod.
Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 6. května 2010 č. j. 10 C 361/2009-18 odmítl ve věci žaloby stěžovatelky proti žalované Myself kancelářská technika, s. r. o., odvolání podané stěžovatelkou proti usnesení téhož soudu ze dne 26. listopadu 2009 č. j. 10 C 361/2009-9, kterým obvodní soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků, a to z důvodu jeho opožděného podání. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2011 č. j. 12 Co 414/2010-27 rozhodnutí soudu prvního stupně jako správné potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila s napadenými usneseními obecných soudů nesouhlas. Současně z důvodu, že nebyla v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, požadovala prodloužení lhůty k odstranění vad podání do 30. prosince 2011.
Ústavní soud opakovaně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81 a čl. 91 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a tudíž není ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ochrany ústavně zaručených základních práv či svobod [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
K obsahu ústavní stížnosti lze uvést, že stěžovatelka toliko polemizuje se závěry, ke kterým dospěly ve věci rozhodující soudy. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o tom, že odvolání stěžovatelky bylo podáno opožděně. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy se celou věcí podrobně zabývaly a svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení, ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry. Ústavní soud tedy neshledal žádné pochybení ze strany obecných soudů, které by dosahovalo ústavně právní roviny a proto postačí na obsah odůvodnění napadených usnesení odkázat.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci rozhodujícími soudy jsou výrazem jejich nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení základních práv stěžovatelky zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by z důvodu procesní ekonomie považoval za nutné stěžovatelku vyzývat k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení řádné plné moci (§30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu), než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. srpna 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu