ECLI:CZ:US:2011:4.US.2077.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2077/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 1. srpna 2011 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. R., zastoupeného JUDr. Karlem Rakem, advokátem, AK se sídlem Dukelská 102, 742 42 Šenov u Nového Jičína, proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 27. 4. 2011 čj. 35 Co 309/2008-293 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z ústavní stížnosti a její připojené přílohy - rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zjistil Ústavní soud následující okolnosti případu.
V řízení vedeném Okresním soudem v Jablonci nad Nisou na základě žaloby žalobce UNISTAD, spol. s r. o., proti žalovanému L. T., pro zaplacení 309.400,- Kč s příslušenstvím oproti vydání vozu, zastupoval stěžovatel jako zmocněný advokát žalobce.
Po proběhnuvším dovolacím řízení, v němž Nejvyšší soud zrušil měnící rozsudek odvolacího soudu, znovu bylo rozhodováno o odvolání žalovaného, jenž požadoval změnu rozsudku soudu prvého stupně tak, že žalobu krajský soud zamítne, případně prvostupňový rozsudek zruší a věc vrátí okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud - vázán právním názorem Nejvyššího soudu - po doplnění dokazování rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil (výrok I.), ve výrocích o náhradě nákladů řízení změnil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení (výrok III.) tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 64.418,- Kč a náklady dovolacího řízení ve výši 27.045,- Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. J. R.
Právě tento třetí výrok odvolacího soudu stěžovatel napadá (zjevně maje za to, že na náhradě nákladů řízení mělo být přisouzeno více) z důvodů v ústavní stížnosti podrobně vyložených ústavní stížností. Aniž by (byť i jen náznakem či zcela obecně) cokoliv vytýkal naříkanému rozhodnutí z hlediska ústavněprávního, tvrdí výlučně mylnost postupu odvolacího soudu při aplikaci jednoduchého práva a namítá i "nesprávnost výpočtu výše samotné odměny pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení".
Absence ústavněprávní argumentace je podstatnou vadou ústavní stížnosti. Ústavní soud však nevyzýval stěžovatele, resp. jeho zástupce (oba jsou advokáty), k jejímu odstranění, neboť byť by byl tento nedostatek návrhu opraven, nic by to nemohlo změnit na nezpůsobilosti věcného přezkumu stížnostního žádání.
Z důvodů dále uvedených bylo totiž nutno ústavní stížnost bez dalšího odmítnout.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítne soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.
Ústavní stížnost proto nemohou podat osoby, do jejichž ústavně zaručených práv nemohlo být jakkoliv zasaženo. Právě to je případ stěžovatelova postavení v řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel se totiž mýlí ve svém tvrzení, že mu byla "jakožto právnímu zástupci žalobce ... přiznána náhrada nákladů ..."
Přísudek náhrady nákladů řízení účastníka zastoupeného advokátem na základě plné moci, i když je splatný k rukám tohoto advokáta, není nárokem advokáta, ale jím zastoupeného klienta. O tom nemá judikatura ani procesualistická literatura ustáleně žádné pochybnosti. Odpovídá tomu ostatně i běžná formulace náhradově nákladových výroků soudů rozhodujících v řízení občanskoprávním; také stěžovatelem naříkaný výrok zní: "Žalovaný je povinen nahradit žalobci ... k rukám ...".
Zákonem určené platební místo úhrady přísudku náhrady nákladů řízení nezakládá věcnou legitimaci advokáta k této úhradě; advokát sám (svým jménem) není oprávněn výrok o náhradě nákladů řízení napadat odvoláním či přisouzenou částku vymáhat výkonem rozhodnutí (exekucí).
Z uvedeného vyplývá, že není-li advokát sám nositelem práva na náhradu nákladů vzešlých jím zastupovanému účastníkovi, nemůže výrok o této náhradě porušit jakékoliv základní právo či svobodu jemu zaručenou ústavním pořádkem. Opačný názor stěžovatele obstát nemůže.
Konsekvencí řečeného je nezbytnost odmítnutí ústavní stížnosti co by návrhu podaného osobou zjevně k němu postrádající aktivní legitimaci, a to dle již citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj