ECLI:CZ:US:2011:4.US.222.11.1
sp. zn. IV. ÚS 222/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti Ing. P. Ch., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010 č. j. 20 Cdo 513/2009-131, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2003 č. j. 54 Co 431/2003-37 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 9. 2002 č. j. Nc 845/2002-5, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 24. 1. 2011 doručena ústavní stížnost stěžovatele, která neměla náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. Stěžovatel v podání nerespektoval ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které stanovuje podmínku povinného zastoupení před Ústavním soudem a sepis ústavní stížnosti advokátem. Byl proto vyzván k odstranění vad podání výzvou Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2011, v níž mu byla k odstranění vad stanovena lhůta 30 dnů a zároveň byl upozorněn na to, že neodstranění vad jeho podání v uvedené lhůtě je důvodem odmítnutí návrhu. Výzva k odstranění vad byla uložena na poště dne 10. 3. 2011 a stěžovateli byla v poštovní schránce zanechána výzva, aby si písemnost na poště v úložní desetidenní lhůtě, po jejímž uplynutí se písemnost považuje za doručenou, vyzvedl. Po nevyzvednutí písemnosti stěžovatelem byla poštou zásilka dne 23. 3. 2011 vhozena na uvedené adrese do poštovní schránky.
K výzvě, v níž byl stěžovatel výslovně upozorněn na povinnost nejen zastoupení, ale i sepsání samotného návrhu na zahájení řízení advokátem, zaslal dne 20. 4. 2011 JUDr. Ing. Pavel Jícha, zástupce určený stěžovateli advokátní komorou podle §18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, Ústavnímu soudu pouze titulní list ústavní stížnosti, plnou moc a původní stěžovatelem sepsaný text ústavní stížnosti. Ústavní soud proto návazně vyzval zástupce stěžovatele přípisem ze dne 2. 5. 2011 a doručeným mu dne 9. 5. 2011, znovu k odstranění vad podání se stanovením lhůty 15 dnů k odstranění vad podání s upozorněním, že neodstranění vad v uvedené lhůtě je důvodem odmítnutí návrhu. Vytýkaná vada podání však nebyla do dnešního dne odstraněna.
Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není v řízení zastoupen v souladu s §30 zákona o Ústavním soudu, neboť povinné zastoupení před Ústavním soudem je třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale materiálně (tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, není tedy možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem - srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."
Z řady předchozích řízení před Ústavním soudem přitom vyplývá, že stěžovatel, který podal již desítky ústavních stížností, byl opakovaně a dostatečně poučen o tom, jaké náležitosti musí řádná ústavní stížnost splňovat. Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na poznatky takto stěžovatelem v dřívějších řízeních získané není již třeba, aby poučení o náležitostech ústavní stížnosti mu bylo formalisticky znovu a znovu zasíláno.
Od první výzvy doručené stěžovateli k odstranění vad podání uplynula více než šedesátidenní lhůta, což je lhůta plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Stanovování dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by znamenalo zvýhodňování stěžovatele oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
V projednávané věci tak Ústavní soud shledal důvody pro přiměřenou aplikaci §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh pro jeho vadnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudkyně zpravodajka