infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 16.11.2011, sp. zn. IV. ÚS 2526/11 [ usnesení / ŽIDLICKÁ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2011:4.US.2526.11.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2011:4.US.2526.11.1
sp. zn. IV. ÚS 2526/11 Usnesení Ústavní soud rozhodl dne 16. listopadu 2011 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele A. P., zastoupeného Mgr. Ing. Václavem Králem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 79/2011-587 ze dne 24. 8. 2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavnímu soudu byl dne 24. 8. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněný přípisem právního zástupce ze dne 27. 10. 2011, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 79/2011-587 ze dne 24. 8. 2011, jímž byl, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 39 T 5/2011-485 ze dne 28. 6. 2011, uznán vinným zločinem loupeže dle §173 odst. 1, odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání třinácti roků a trest vyhoštění na dobu neurčitou. Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Ze sdělení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2011 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 79/2011-587 ze dne 24. 8. 2011 dovoláním, o němž nebylo doposud rozhodnuto (dovolání bylo krajskému soudu doručeno dne 19. 10. 2011). Je třeba podotknout, že dovolání v trestním řízení představuje mimořádný opravný prostředek, který stěžovatel není, s ohledem na limitovaný okruh dovolacích důvodů, nezbytně povinen před podáním ústavní stížnosti vyčerpat. Nicméně jestliže se stěžovatel rozhodne dovolání podat, pak je třeba jej považovat za procesní prostředek ve smyslu §75 odst. 1, resp. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel může v jeho rámci namítat mj. i porušení svých ústavně zaručených práv. Pokud by za těchto okolností byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve, než o dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k porušení zásady subsidiarity a k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud by naopak Ústavní soud čekal na výsledek dovolacího řízení, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž není žádný důvod, neboť stěžovatel může poté, co bude Nejvyšším soudem o jeho dovolání rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, v níž bude moci mimo jiné zohlednit i výsledek dovolacího řízení. Ústavní soud zdůrazňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud jeho dovolání nevyhoví, bude stěžovatel mít zachovánu lhůtu pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího. Z důvodů výše vyložených odmítl Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. listopadu 2011 Michaela Židlická soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2011:4.US.2526.11.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 2526/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 16. 11. 2011
Datum vyhlášení  
Datum podání 24. 8. 2011
Datum zpřístupnění 30. 11. 2011
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodaj Židlická Michaela
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §265a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
Věcný rejstřík dovolání
opravný prostředek - mimořádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-2526-11_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 72058
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23