ECLI:CZ:US:2011:4.US.273.09.1
sp. zn. IV. ÚS 273/09
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 17. února 2011 ve věci navrhovatele F. R., zastoupeného JUDr. Ladislavem Zahradníkem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Sládkova 351/II, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 11. 2008 sp. zn. 7 Co 2395/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že dle jeho přesvědčení došlo rozhodnutím soudu k zásahu do práv, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Kopií listin, adresovaných Nejvyššímu soudu ČR dne 4. 2. a 10. 2. 2009, byl Ústavní soud informován o tom, že proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo podáno dovolání, ve kterém stěžovatel navrhoval zrušení nejen rozsudku odvolacího soudu, ale také rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. 8. 2008 sp. zn. 5 C 664/2004.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, když ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky - stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy přípustných procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení. Z obsahu návrhu a předložených listin adresovaných Nejvyššímu soudu vyplývá, že stěžovatel svého práva podat dovolání jako mimořádný opravný prostředek využil, což nutno považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a jeho návrh je proto návrhem nepřípustným. Lze dodat, že přezkum stížností napadených rozhodnutí Ústavním soudem ještě předtím, než o podaném dovolání rozhodne Nejvyšší soud, by znamenal faktické nahrazení jeho rozhodovací činnosti, čímž by Ústavní soud nepřijatelně vstoupil do soustavy obecných soudů a jeho postup by byl v rozporu s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Konečně pak, poté, co Nejvyšší soud ve věci dovolání rozhodne a stěžovatel bude mít k jeho obsahu výhrady, je dána možnost ve stanovené lhůtě proti němu ústavní stížností brojit, případně postupovat dle §72 odst. 4 cit. zákona o Ústavním soudu.
Pro výše uvedené a s poukazem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (usnesení sp. zn. IV. ÚS 393/06 a násl.), bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2011
Pavel Holländer
soudce zpravodaj