ECLI:CZ:US:2011:4.US.28.11.1
sp. zn. IV. ÚS 28/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Bc. L. R., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2505/2010-64 ze dne 14. října 2010, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 10 Co 529/2009-37 ze dne 24. srpna 2009 a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku č. j. 30 Nc 6266/2008-31 ze dne 26. března 2009 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání navrhovatele, kterým brojil proti v záhlaví citovaným rozhodnutím.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatel zejména nebyl právně zastoupen (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a k návrhu nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva navrhovatele (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel podal k Ústavnímu soudu od října r. 2007 do října r. 2010 již osm jiných návrhů, přičemž ani v jednom případě nebyl právně zastoupen a tyto návrhy vykazovaly též další vady. V sedmi z těchto případů byl navrhovatel vyzýván k odstranění vad jeho podání, přičemž byl vždy vyrozuměn o nezbytnosti právního zastoupení a v pěti případech též o dalších náležitostech ústavní stížnosti. Ve zbývajícím osmém případě bylo navrhovatelovo podání odloženo, přičemž ve vyrozumění o tomto odložení byl navrhovatel též poučen o nezbytných náležitostech ústavních stížnosti.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, a bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již přinejmenším vadu spočívající v nedostatku právního zastoupení neobsahovalo. Přístup navrhovatele, kdy naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném právním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud rozhodl o odmítnutí návrhu stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 7. ledna 2011
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka