ECLI:CZ:US:2011:4.US.3202.08.3
sp. zn. IV. ÚS 3202/08
Nález
Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 25. srpna 2011 sp. zn. IV. ÚS 3202/08 ve věci ústavních stížností Servisní služby, s. r. o., Kartouzská 200/4, Praha 5, proti 1. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2008 č. j. 22 Co 428/2008-29 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15114/2007-18, 2. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008 č. j. 66 Co 890/2008-40 a usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 7. 7. 2008 č. j. 126 Nc 1754/2006-22, 3. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 10. 2008 č. j. 22 Co 424/2008-29 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14691/2007-18, 4. výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008 č. j. 23 Co 492/2008-34, 5. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008 č. j. 23 Co 502/2008-25 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15642/2007-12, 6. výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 9. 2008 č. j. 23 Co 384/2008-31, 7. výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 10. 2008 č. j. 23 Co 503/2008-24, 8. výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008 č. j. 23 Co 494/2008-29, 9. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2008 č. j. 11 Co 456/2008-25 a výroku IV usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 8. 2008 č. j. 27 Nc 2902/2006-14, 10. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2008 č. j. 22 Co 429/2008-30 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15105/2007-16, 11. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008 č. j. 22 Co 422/2008-29 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 16077/2007-18, 12. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 23 Co 537/2008-23 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 9. 2008 č. j. 16 Nc 14899/2007-11, 13. výroku II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 18 Co 403/2008-24 a výroku II usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 15. 2. 2008 č. j. 5 Nc 3841/2006-11, 14. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 1. 2009 č. j. 12 Co 606/2008-29 a výroku III usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 10. 2008 č. j. 13 Nc 4257/2007-18, 15. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 23 Co 559/2008-29 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14256/2006-13, 16. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2008 č. j. 23 Co 628/2008-32 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14777/2007-23, 17. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 44/2009-28 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14452/2006-19, 18. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. 23 Co 627/2008-27 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14693/2007-17, 19. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. 23 Co 588/2008-29 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15104/2007-18, 20. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 19/2009-30 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14457/2006-13, 21. výroku I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 48/2009-29 a výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 7. 2008 č. j. 16 Nc 15113/2007-12, 22. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 23 Co 115/2009-32, 23. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 18 Co 594/2008-27, 24. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2009 č. j. 26 Co 48/2009-22, 25. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 4. 2009 č. j. 22 Co 122/2009-28, 26. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 3. 2009 č. j. 18 Co 544/2008-25, 27. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 23 Co 95/2009-26, 28. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 4. 2009 č. j. 18 Co 132/2009-32 a 29. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 4. 2009 č. j. 23 Co 161/2009-32, jimiž byla stěžovatelce uložena povinnost náhrady nákladů exekučního řízení.
Výrok
I.
1. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 1. 10. 2008 č. j. 22 Co 428/2008-29 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15114/2007-18,
2. výrok II usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008 č. j. 66 Co 890/2008-40 a usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 7. 7. 2008 č. j. 126 Nc 1754/2006-22,
3. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 16. 10. 2008 č. j. 22 Co 424/2008-29 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14691/2007-18,
4. výrok I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008 č. j. 23 Co 492/2008-34 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 7. 2008 č. j. 16 Nc 14730/2007-21,
5. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008 č. j. 23 Co 502/2008-25 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15642/2007-12 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15462/2007-12,
6. výrok I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 9. 2008 č. j. 23 Co 384/2008-31 v části, v níž byl změněn výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 4. 2008 č. j. 12 Nc 11945/2006-15 ohledně povinnosti stěžovatelky hradit náklady exekuce ve výši 4 165 Kč,
7. výrok I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 10. 2008 č. j. 23 Co 503/2008-24 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15264/2007-12,
8. výrok I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008 č. j. 23 Co 494/2008-29 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14781/2007-16,
9. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2008 č. j. 11 Co 456/2008-25 a výrok IV usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. 8. 2008 č. j. 27 Nc 2902/2006-14,
10. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 11. 2008 č. j. 22 Co 429/2008-30 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 14. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15105/2007-16,
11. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2008 č. j. 22 Co 422/2008-29 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 16077/2007-18,
12. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 23 Co 537/2008-23 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 9. 2008 č. j. 16 Nc 14899/2007-11 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 9. 2008 č. j. 16 Nc 14899/2007-11,
13. výrok II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 18 Co 403/2008-24,
14. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 1. 2009 č. j. 12 Co 606/2008-29 a výrok III usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 10. 2008 č. j. 13 Nc 4257/2007-18,
15. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 23 Co 559/2008-29 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14256/2006-13 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14256/2006-13,
16. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 17. 12. 2008 č. j. 23 Co 628/2008-32 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14777/2007-23 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14777/2007-23,
17. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 44/2009-28 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14452/2006-19 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14452/2006-19,
18. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. 23 Co 627/2008-27 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14693/2007-17 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 11. 2008 č. j. 16 Nc 14693/2007-17,
19. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 11. 12. 2008 č. j. 23 Co 588/2008-29 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15104/2007-18 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15104/2007-18,
20. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009 č. j. 23 Co 19/2009-30 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14457/2006-13 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14457/2006-13,
21. výrok I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 48/2009-29 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 7. 2008 č. j. 16 Nc 15113/2007-12 a výrok II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 25. 7. 2008 č. j. 16 Nc 15113/2007-12,
22. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 23 Co 115/2009-32 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 15116/2007-15,
23. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 18 Co 594/2008-27,
24. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2009 č. j. 26 Co 48/2009-22,
25. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 4. 2009 č. j. 22 Co 122/2009-28,
26. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 3. 2009 č. j. 18 Co 544/2008-25,
27. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 23 Co 95/2009-26 v části týkající se výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 10. 2008 č. j. 12 Nc 9093/2007-11,
28. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 30. 4. 2009 č. j. 18 Co 132/2009-32 a
29. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. 4. 2009 č. j. 23 Co 161/2009-32 se zrušují.
II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.
III. Náhrada nákladů právního zastoupení se stěžovatelce nepřiznává.
Odůvodnění:
I.
1. Ústavnímu soudu bylo ve dnech 30. 12. 2008 až 14. 7. 2009 doručeno 29 návrhů na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jejichž prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Usneseními Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009 č. j. IV. ÚS 3202/08-18 a ze dne 1. 9. 2009 č. j. IV. ÚS 3202/08-142 byly tyto návrhy spojeny ke společnému řízení, jelikož obsahovaly skutkově i věcně shodnou argumentaci a směřovaly vůči obsahově totožným rozhodnutím obecných soudů.
2. Z obsahu ústavních stížností a z příslušných spisových materiálů Okresního soudu v Pardubicích, Okresního soudu v Chrudimi, Okresního soudu v Trutnově, Okresního soudu v Chebu, Okresního soudu v Karlových Varech a Okresního soudu v Karviné (dále též jen "okresní soudy"), které si za účelem posouzení důvodnosti návrhů Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatelka podala u jmenovaných okresních soudů návrhy na nařízení exekuce, jimž okresní soudy vyhověly a pověřily provedením exekuce stěžovatelkou navrženou exekutorku. Ta posléze plošným zjišťováním dospěla k závěru, že povinný nemá žádný postižitelný majetek, a z jejího podnětu byla následně všechna exekuční řízení se souhlasem stěžovatelky zastavena. Okresní soudy dále rozhodovaly o nákladech exekuce sestávajících z hotových výdajů exekutora ve výši 4 165 Kč a odměny exekutora ve výši 3 570 Kč, včetně DPH (§13 odst. 1 a §11 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů), přičemž dospěly k následujícím závěrům:
a) hotové výdaje exekutora i odměnu exekutora hradí povinný (řízení uvedené v záhlaví sub 13);
b) hotové výdaje exekutora hradí stěžovatelka, odměnu exekutora hradí povinný (řízení uvedená v záhlaví sub 9, 14, 24, 28, 29);
c) hotové výdaje exekutora hradí stěžovatelka, odměnu exekutora nehradí žádný z účastníků řízení (řízení uvedená v záhlaví sub 1, 3, 4, 5, 7, 8, 10, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 25, 27);
d) hotové výdaje exekutora i odměnu exekutora hradí stěžovatelka (řízení uvedená v záhlaví sub 2, 6, 26).
O nákladech řízení bylo shodně rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, s výjimkou případů uvedených v záhlaví sub 6 a 13, kdy byl k jejich úhradě zavázán povinný, a to v částce 12 019 Kč, resp. 4 641 Kč.
3. Výše uvedená rozhodnutí okresních soudů napadla stěžovatelka, resp. soudní exekutorka (případ sub 13) odvoláními směřujícími vůči výrokům o nákladech exekuce. O těchto odvoláních rozhodly Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, Krajský soud v Plzni a Krajský soud v Ostravě ve výsledku takto:
a) hotové výdaje exekutora hradí stěžovatelka, odměnu exekutora hradí povinný (rozhodnutí uvedená v záhlaví sub 9, 14, 24, 28, 29, jimiž byly potvrzeny napadené výroky rozhodnutí okresních soudů, a rozhodnutí uvedená v záhlaví sub 2, 4, 5, 6, 7, 8, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 27 měnící některé výroky rozhodnutí okresních soudů);
b) hotové výdaje exekutora hradí stěžovatelka, odměnu exekutora nehradí žádný z účastníků řízení (rozhodnutí uvedená v záhlaví sub 1, 3, 10, 11, 23, 25 potvrzující napadené výroky rozhodnutí okresních soudů a rozhodnutí uvedená v záhlaví sub 13, 26 měnící předchozí rozhodnutí okresního soudu).
Povinnost hradit náklady řízení před soudem prvního stupně byla povinnému uložena v případech sub 2, 6 a 13, a to v částkách 4 165 Kč, 8 449 Kč a 4 641 Kč.
4. Ve všech výše uvedených řízeních tak bylo stěžovatelce uloženo uhradit náklady exekuce v podobě hotových výdajů exekutora ve výši 4 165 Kč, a to s odkazem na ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2008 [po novele provedené zákonem č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů], jež stanoví, že v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Krajské soudy nepřisvědčily právnímu názoru stěžovatelky, že by při rozhodování o náhradě nákladů exekuce mělo být postupováno podle právní úpravy účinné v době podání návrhu na nařízení exekuce, tzn. dle ustanovení §89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2007, dle něhož měl veškeré náklady exekuce hradit povinný, a to i pokud byla exekuce zastavena z důvodu jeho nemajetnosti. Krajské soudy měly za to, že při absenci přechodných ustanovení, jež by tuto otázku výslovně upravovala, je třeba, vzhledem k tomu, že se jedná o ustanovení procesního práva, postupovat dle právní úpravy platné v okamžiku vydání rozhodnutí.
5. Stěžovatelka v ústavních stížnostech namítala, že napadená rozhodnutí obecných soudů byla v části týkající se její povinnosti hradit náklady exekuce založena na nesprávném právním posouzení a porušovala princip právní jistoty a důvěry v právo. V době, kdy byl podán návrh na nařízení exekuce, stanovila platná právní úprava, jakož i ustálená praxe, že veškeré náklady exekučního řízení v případě jeho zastavení pro nedostatek majetku povinného má hradit povinný. Opačný výklad, zvolený obecnými soudy, zakládá pravou retroaktivitu, jež je z hlediska ústavněprávního neakceptovatelná. Jestliže by již při podání návrhu na nařízení exekuce platila aktuální právní úprava, stěžovatelka by jistě více zvažovala rizika soudní exekuce a tomu by odpovídal i její další postup. Takto došlo v důsledku změny právní úpravy mimo jiné i ke zpětné změně finančních aspektů dohody mezi stěžovatelkou a soudní exekutorkou, což je typický následek pravé retroaktivity. Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí svým nálezem zrušil a aby jí přiznal náhradu nákladů právního zastoupení ve smyslu §83 zákona o Ústavním soudu, a to s ohledem na její špatnou finanční situaci zapříčiněnou náklady, které jí v souvislosti s rozhodováním obecných soudů v obdobných kauzách vznikly.
II.
6. Ústavní stížnosti byly podány včas, byly přípustné a splňovaly veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Ústavní soud si za tímto účelem vyžádal vyjádření účastníků řízení a příslušné spisy okresních soudů.
7. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (rozhodoval v řízeních sub 1, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28 a 29) ve svém vyjádření konstatoval, že stěžovatelka v ústavních stížnostech uplatnila shodné argumenty jako v odvolacím řízení, přičemž s touto její argumentací se krajský soud v odůvodnění napadených rozhodnutí vypořádal. Stěžovatelka v ústavních stížnostech neuvedla, která její ústavně zaručená práva měla být vydáním napadených rozhodnutí dotčena, nýbrž toliko polemizovala se závěry odvolacího soudu. Taková polemika však sama o sobě dle ustálené judikatury Ústavního soudu dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelky nezakládá. Krajskému soudu byl při soupisu vyjádření znám obsah nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), který se opírá o výklad ustanovení §129 exekučního řádu. Ústavní soud by se nicméně měl vypořádat s úvahou, že citované ustanovení dopadá toliko na případy, kdy oprávněný subjekt vyvolal před účinností exekučního řádu řízení o výkon rozhodnutí dle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a účinností exekučního řádu se na probíhajícím výkonu rozhodnutí nic nemění, vyjma toho, že oprávněný může se souhlasem soudu podat návrh na nařízení exekuce dle exekučního řádu. Takový text zákona není dle názoru krajského soudu podkladem pro závěr, že se exekuční řízení dokončí dle znění exekučního řádu účinného v době podání návrhu na nařízení exekuce.
8. Krajský soud v Plzni (rozhodoval ve věcech sub 9 a 14) vyjádřil přesvědčení, že rozhodl v souladu s platnou právní úpravou, a ústavní stížnost označil za nedůvodnou (senát 12 Co). V následném vyjádření pak odkázal na odůvodnění napadeného usnesení (senát 11 Co).
9. Krajský soud v Ostravě (rozhodoval ve věci sub 2) uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, přičemž zdůraznil, že nemá-li novela exekučního řádu přechodná ustanovení, která by tuto otázku řešila, je nutno dovodit její nepravou zpětnou účinnost a postupovat podle ní i v exekučních případech zahájených před její účinností. Nepravá zpětná účinnost je přitom v podmínkách právního státu zásadně přípustná. Krajský soud v Ostravě měl tedy za to, že ústavně zaručená práva stěžovatelky neporušil, a navrhl, aby byla ústavní stížnost odmítnuta.
10. Okresní soud v Pardubicích (jeho rozhodnutí byla napadena ve věcech sub 1, 3, 5, 10, 11, 12, 15, 16, 17, 18, 19, 20 a 21) uvedl obdobné argumenty jako Krajský soud v Ostravě s tím, že absenci přechodných ustanovení nelze považovat za nedostatek právní úpravy, který by bylo nutno nahrazovat soudním výkladem. Stěžovatelka se dovolávala svého legitimního očekávání, nicméně dle názoru okresního soudu jí ani dle předchozí právní úpravy žádné ustanovení nezaručovalo, že náklady exekuce budou exekutorovi, který vykonává svou činnost za úplatu, uhrazeny někým jiným než oprávněným.
11. Okresní soud v Chebu (rozhodoval ve věci sub 14) odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž zdůraznil, že vycházel z tradičního pojetí časové působnosti procesních předpisů, dle níž procesní předpis působí ode dne nabytí účinnosti zákona, a to i pro řízení zahájená před jeho účinností, nestanoví-li přechodná ustanovení něco jiného. Z tohoto důvodu se domníval, že k neoprávněnému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo.
12. Okresní soud v Chrudimi (rozhodoval ve věci sub 13) se ztotožnil s odůvodněním usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008 č. j. 18 Co 403/2008-24, jímž bylo jeho původní rozhodnutí změněno.
13. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (rozhodoval ve věci sub 2) se k ústavní stížnosti nevyjádřil s poukazem na skutečnost, že jeho rozhodnutí bylo změněno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008 č. j. 66 Co 890/2008-40.
14. Okresní soud v Karlových Varech (rozhodoval ve věci sub 9) odkázal v plném rozsahu na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2008 č. j. 11 Co 456/2008-25.
15. Všichni účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání ve smyslu §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
IV.
16. Ústavní soud následně napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnosti jsou důvodné.
17. Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že se s právní otázkou nastolenou v ústavních stížnostech vypořádal v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 (viz výše), jakož i v dalších navazujících rozhodnutích [např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665), sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181), sp. zn. II. ÚS 705/09 ze dne 24. 11. 2009 (N 242/55 SbNU 343), sp. zn. III. ÚS 704/09 ze dne 22. 10. 2009 (N 224/55 SbNU 99) a další, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud v těchto rozhodnutích vyslovil právní názor, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace ustanovení §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. 12. 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2007. Z důvodů dále rozvedených v citovaných nálezech tak v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce, není možno uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému.
18. Výše uvedené závěry v plné míře dopadají i na nyní projednávanou věc. Krajské i okresní soudy tedy pochybily, jestliže o náhradě nákladů exekuce rozhodovaly dle exekučního řádu, ve znění zákona č. 347/2007 Sb. (tj. ve znění účinném od 1. 1. 2008). Správným postupem bylo toliko posouzení naplnění podmínek pro uložení hrazení nákladů exekuce stěžovatelkou jakožto oprávněnou z důvodu procesního zavinění oprávněné ve smyslu §89 exekučního řádu, účinného do 31. 12. 2007, jak byl interpretován judikaturou Ústavního soudu, kterou ostatně v některých případech krajské soudy samy v odůvodnění svých rozhodnutí zmiňovaly.
19. V důsledku výše popsaného nesprávného postupu krajských a okresních soudů došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, Ústavní soud proto v souladu s §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil.
20. Stěžovatelka v některých případech (sub 2, 4, 5, 6, 7, 8, 12, 13, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 27) napadla prostřednictvím svých ústavních stížností rozhodnutí obecných soudů en bloc, přestože některé jejich části zjevně nebyly způsobilé zasáhnout do jejích ústavně zaručených práv, neboť se týkaly toliko závazku povinného hradit odměnu soudního exekutora nebo obsahovaly výroky pro stěžovatelku příznivé. Ústavní soud proto ústavní stížnosti v částech směřujících vůči výrokům nezpůsobilým porušit ústavně zaručená práva stěžovatelky odmítl dle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
21. Ústavní soud v projednávané věci neshledal naplnění podmínek ustanovení §83 zákona o Ústavním soudu, proto stěžovatelce nepřiznal náhradu nákladů právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem.