ECLI:CZ:US:2011:4.US.3425.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3425/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., zastoupeného Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem na adrese Brno, Štursova 34, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. června 2011 č. j. 6 Ads 52/2011-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. listopadu 2011 a doplněné podáním dne 16. listopadu 2011, stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozsudkem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozsudku bylo zjištěno, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. ledna 2011 č. j. 9 A 138/2010-15 nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků z důvodu zjevné neúspěšnosti návrhu. Toto usnesení napadl stěžovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud v odůvodnění svého rozsudku odkázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010 sp. zn. Cpjn 204/2009, na důvodovou zprávu k zákonu č. 549/1991 Sb. a na nález Ústavního soudu ze dne 5. března 2009 sp. zn. II. ÚS 2432/08 s tím, že "součástí posouzení specifických okolností žádosti o osvobození od soudních poplatků a individuálních poměrů stěžovatele je také úvaha, zda žadatel neuplatňuje svá práva svévolně či šikanózním způsobem".
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že Nejvyšší správní soud jednal s libovůlí, svévolně a iracionálně, neboť dle názoru stěžovatele zneužil povrchní hodnocení části žaloby stěžovatelem podané k zaujetí stanoviska o její zjevné bezúspěšnosti.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení a přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava").
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil, nevedou k závěru, že by došlo k zásahu do práv, jichž se dovolával. Stěžovatel toliko předkládá své vlastní představy o tom, jak by měl ve věci rozhodující soud rozhodnout. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že Nejvyšší správní soud se celou věcí podrobně zabýval a konstatoval, že "při rozhodování o přiznání či nepřiznání osvobození od soudních poplatků Městský soud v Praze správně přihlížel k dalším okolnostem případu, nejen k majetkové situaci stěžovatele". Napadený rozsudek je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněn, přičemž argumentace stěžovatele při polemice s učiněnými právními závěry nepřekročila rámec podústavního práva. Proto postačí na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odkázat.
Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné ve věci Nejvyšším správním soudem, jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatele zaručených ústavním pořádkem České republiky.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, aniž by z důvodu procesní ekonomie považoval za nezbytné stěžovatele vyzývat k odstranění vady podání spočívající v nepřiložení řádné plné moci (§30 odst. 1 a §31 zákona o Ústavním soudu), než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. listopadu 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu