ECLI:CZ:US:2011:4.US.345.11.1
sp. zn. IV. ÚS 345/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele F. S., zastoupeného JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Údolní 37, 602 00, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 9 Cmo 172/2008-158 ze dne 11. února 2009 a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Cdo 2236/2009-179 ze dne 26. října 2010, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a Ing. Františka Janšty, se sídlem ve Veverské Bitýšce, Pavla Perky 600, 664 71, správce konkurzní podstaty úpadce Zemědělského družstva Bořitov, družstvo, se sídlem v Černé Hoře, Bořitově 326, 679 21, IČO: 00131911, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel včas zaslaným a jinak formálně bezvadným návrhem zahájil u Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížností napadal shora označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž mělo být zasaženo do jeho základního práva na ochranu vlastnictví a spravedlivý proces podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II.
2. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní soudní spis, neboť rozhodné okolnosti se souladně podávají z kopie napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti.
3. Z předložené ústavní stížnosti a připojených příloh Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 34 Cm 143/2005-97 ze dne 20. února 2008 (dále jen "rozhodnutí soudu prvního stupně") určil, že výše pohledávky žalobce (stěžovatele) za úpadcem Zemědělské družstvo Bořitov, družstvo, se sídlem Bořitov 326, IČO: 00131911 (dále jen "úpadce") činí celkem 95 209 Kč (výrok I.), zamítl stěžovatelovu žalobu v části o 574 543 Kč (výrok II.) a rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalovanému (vedlejšímu účastníkovi) náhradu nákladů řízení ve výši 5 041 Kč (výrok III.).
4. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. 9 Cmo 172/2008-158 ze dne 11. února 2009 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že určil, že pohledávka stěžovatele za úpadcem z titulu vypořádacího podílu činí 90 051 Kč, ve výroku II. změnil tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce má za úpadcem pohledávku z titulu nevypořádaného majetkového podílu ve výši 579 701 Kč, výrokem III. stanovil, že je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi 7 100 Kč na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, výrokem IV. stanovil, že je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi 5 712 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Stěžovatel ve své stížnosti popsal své vystoupení z úpadce, učiněné dopisem ze dne 10. března 1997, návrh úpadce na vypořádání členského vkladu, resp. podílu (učiněný dopisem ze dne 30. května 2002) a okolnosti soudního řízení vedeného před Krajským soudem v Brně a Vrchním soudem v Olomouci. Uvedl dále, že žalobou uplatňoval svůj nárok k nevypořádanému majetkovému podílu v úpadci. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s posouzením dopisu úpadce ze dne 30. května 2002, jak jej učinil Krajský soud v Brně a s nímž se posléze ztotožnil Vrchní soud v Olomouci; ten zkonstatoval, že listina není uznáním dluhu či závazku, přičemž byť i platné uznání závazku by založilo jen vyvratitelnou právní domněnku o trvání dluhu v době uznání, samo o sobě není samostatným zavazovacím důvodem a nový závazek jím nevzniká.
III.
6. Ústavní soud představuje podle čl. 83 Ústavy České republiky soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (resp. v napadených rozhodnutích v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.
8. Ze soudních rozhodnutí vyplynulo a tato skutečnost nebyla v ústavní stížnosti rozporována, že se stěžovatel stal členem úpadce. Byl-li stěžovatel členem úpadce i po jeho transformaci, stal se jeho majetkový podíl z transformace součástí obchodního majetku úpadce a stěžovatel již nemá nárok na vypořádání majetkového podílu postupem podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech. V případě ukončení jeho členství v něm má pak stěžovatel nárok pouze na vypořádací podíl.
9. Stěžovatel při dobrovolném vstupu do úpadce věděl, resp. vědět měl, jaké právní následky jsou s tím spojeny. Jako členovi družstva mu byl právním řádem vytvořen prostor pro uplatňování jeho vlivu v družstvu, tak jako tomu bylo u jiných družstev. Je logické, že míra vlivu na podnikání, obchodní vedení a tvorbu zisku je u družstev s několika desítkami či stovkami členů jiná, než u obchodních společností tvořených jednotlivci, anebo u podnikatele - fyzické osoby (samostatného zemědělce). Stěžovatel opomíjí, že se stal účastníkem právnické osoby a že tím deklaroval i svoji vůli, aby po vzniku členství družstvo nakládalo s jeho majetkovou účastí jako se svým majetkem. Uplatněním tohoto základního principu majetkové účasti na právnické osobě nedochází k porušení práva na ochranu vlastnictví a majetku, neboť člen právnické osoby zůstává (resp. se stává) vlastníkem ideální části jejího celkového majetku, tj. vlastníkem určitého majetkového podílu. Stěžovatel vstupem do družstva dobrovolně omezil svou dispozici s vkládaným majetkem ve prospěch družstva; čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod proto nebyl porušen.
10. Ústavní soud je dále přesvědčen, že obecné soudy postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod. Svá rozhodnutí přehledně, srozumitelně a v dostačující míře odůvodnily, přičemž v jejich rozhodnutích nelze shledávat nic, co by naznačovalo jakoukoli libovůli.
IV.
11. Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že obecné soudy v projednávané věci postupovaly ústavně konformně a rozhodly předvídatelným způsobem; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením předestřené věci nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
12. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. prosince 2011
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu