ECLI:CZ:US:2011:4.US.3458.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3458/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o návrhu stěžovatelů 1/ J. H., zastoupeného JUDr. Slavomírem Korečkem, advokátem se sídlem Havlíčkův Brod, Horní 2002 a 2/ H. K., proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. září 2008 č. j. 3 C 136/2007-116, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. února 2009 č. j. 17 Co 558/2008-147 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2010 č. j. 32 Cdo 2407/2009-173, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 7. prosince 2010 doručena ústavní stížnost stěžovatelů. Dříve, než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumá, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Vzhledem k tomu, že stěžovatelé nebyli v souladu s ustanovením §30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupeni advokátem, byla jim Ústavním soudem odeslána výzva k odstranění vad podání s upozorněním, že pokud nebudou vady podání ve stanovené 30 denní lhůtě od doručení výzvy odstraněny, Ústavní soud návrh odmítne podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Výzva k odstranění vad byla prvnímu stěžovateli doručena dne 2. února 2011 a druhé stěžovatelce dne 26. ledna 2011. Druhá stěžovatelka vytýkané vady ve stanovené lhůtě neodstranila.
Prvý stěžovatel doplnil ústavní stížnost podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 14. února 2011. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť aniž by byl prokazatelným a přesvědčivým způsobem a pravomocným rozhodnutím určen viník i poškozený dopravní nehody, byl soudem prvního stupně přijat důkazy nepodložený skutkový děj popsaný žalobkyní. K tomu byl jako stěžejní důkaz použit znalecký posudek z pravomocně zastaveného přestupkového řízení, z něhož nelze automaticky dovozovat odpovědnost stěžovatele za dopravní nehodu. Obecné soudy se dle názoru stěžovatele tak nevypořádaly se stěžejní námitkou spočívající v tvrzení, že pokud není subjekt, který by porušil právní povinnost, pak zde není ani příčinná souvislost se vznikem škody, která byla uplatněna žalobkyní v civilním řízení.
K posouzení oprávněnosti ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 3 C 136 2007. Z obsahu soudního spisu bylo zjištěno, že Česká kancelář pojistitelů (dále jen "žalobkyně") požadovala žalobou podanou dne 14. prosince 2007 po obou stěžovatelích zaplacení částky 28 824,- Kč s příslušenstvím z titulu nároku vzniklého v souvislosti s dopravní nehodou, ke které došlo dne 24. října 2005. Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 9. září 2008 č. j. 3 C 136/2007-116 uložil druhé stěžovatelce povinnost žalovanou částku zaplatit (výrok I.) z titulu vlastnice vozidla, kterým byla způsobena škoda a které nebylo pro ten případ pojištěné, vůči prvému stěžovateli byla žaloba zamítnuta (výrok II.), druhé stěžovatelce byla uložena povinnost zaplatit na nákladech řízení žalobkyni částku 20 348,- Kč (výrok III.) a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit prvému stěžovateli na nákladech řízení částku 17 820,- Kč (výrok IV.). Rozsudek soudu prvního stupně byl stěžovateli doručen dne 15. září 2008.
Proti rozsudku soudu prvního stupně prvý stěžovatel opravný prostředek nepodal, výrok II. tedy nabyl právní moci dne 1. října 2008. Odvolání ale podala žalobkyně (napadla IV. výrok) a dále i druhá stěžovatelka (napadla I. a III. výrok). Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. února 2009 č. j. 17 Co 558/2008-147 rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil, v dalším napadeném výroku IV. změnil tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit prvému stěžovateli náklady řízení ve výši 8 910,- Kč (výrok I.), druhé stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 18 726,- Kč (výrok II.) a prvému stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 952,- Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 16. března 2009 (č. listu 152).
K podanému dovolání druhou stěžovatelkou, které směřovalo proti rozsudkům vydaným soudy prvního a druhého stupně v plném rozsahu, Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. září 2010 č. j. 32 Cdo 2407/2009-173 rozhodl tak, že řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (výrok I.), dovolání proti rozsudku odvolacího soudu odmítl (výrok II.) a druhé stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 023,- Kč (výrok III).
Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel napadl ústavní stížností rozsudky ve věci rozhodujících soudů jako celek, i když tyto obsahují jednotlivé výroky, jež se dotýkají i druhé stěžovatelky. V tomto rozsahu jde o ústavní stížnost podanou někým zjevně neoprávněným, neboť podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení.
Pokud jde o tu část napadených rozhodnutí, kterými by mohla být dotčena práva prvního stěžovatele, z obsahu soudního spisu plyne, že rozsudek soudu prvního stupně mu byl doručen dne 15. září 2008, rozsudek soudu druhého stupně dne 16. března 2009, aniž by výroky k němu se vážící napadl opravnými prostředky. Za situace, kdy soud prvního stupně žalobu vůči prvnímu stěžovateli zamítl (výrok II.), tento výrok nabyl právní moci dne 1. října 2008 (č. listu 116) a odvolací soud mu uložil zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 952,- Kč (výrok III.), přičemž rozsudek odvolacího soudu mu byl doručen dne 16. března 2009 (č. listu 152), je evidentní, že ústavní stížnost ve vztahu k těmto výrokům je podána po lhůtě k tomu určené; stěžovatel navíc tyto konkrétní výroky nenapal řádnými opravnými prostředky, tudíž je i nepřípustná (§72 odst. 3 a §75 odst. 1 věta první před středníkem zákona o Ústavním soudu)
Za dané situace soudkyni zpravodajce nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout ve vztahu k prvnímu stěžovateli jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a jako návrh nepřípustný dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ve vztahu ke druhé stěžovatelce z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 17. května 2011
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka