ECLI:CZ:US:2011:4.US.3635.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3635/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2011 ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., bez právního zastoupení, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2010 čj. 21 Cm 184/2004-286 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2010 čj. 14 Cmo 369/2010-298 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k poštovní přepravě dne 20. 12. 2010 se Mgr. D. K. (dále jen "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (jejichž kopie k návrhu nepřiložila).
Návrh neobsahoval náležitosti stanovené v §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nebyla zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatelka již dříve podala značné množství ústavních stížností, aniž by byla jako účastnice řízení od počátku zastoupena advokátem; proto byla vyzývána k odstranění vad podání a opakovaně poučována o této své zákonné povinnosti s upozorněním, že jinak bude její ústavní stížnost odmítnuta.
Postup stěžovatelky, fakticky směřující k prodlužování řízení vyčkáváním na výzvu Ústavního soudu k odstranění vad návrhu, nesvědčí o pečlivém zájmu stěžovatelky na ochraně svých základních práv.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud konstatuje, že nynější ústavní stížnost trpí stejným formálním deficitem, který stěžovatelce v souvislosti s jinými jejími ústavními stížnostmi vytýkal již dříve, naposledy v usnesení ze dne 19. 5. 2010 sp. zn. IV. ÚS 1365/10, jímž návrh stěžovatelky odmítl. To je významné potud, že se závěry obsažené v citovaném rozhodnutí uplatní i v projednávané věci; není totiž důvodu se od nich jakkoliv odchýlit, neboť odpovídají standardní a dostupné judikatuře Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 6. 1. 2009 I. ÚS 3033/08, usnesení ze dne 18. 2. 2010 IV. ÚS 428/10; dostupné na adrese http://nalus.usoud.cz; dále též stěžovatelce doručené sdělení ze dne 13. 5. 2010 ve věci I. ÚS 1366/10).
Proto stejně jako v citovaném rozhodnutí ze dne 19. 5. 2010 jakož i v dřívějším rozhodnutí ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. I. ÚS 784/10 i nyní Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo stěžovatelce vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. ledna 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj