ECLI:CZ:US:2011:4.US.3668.10.1
sp. zn. IV. ÚS 3668/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o návrhu J. K. mladšího, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 22/2009-99 ze dne 27. října 2010 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 23. prosince 2010, učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Uvedený návrh nesplňoval náležitosti ústavní stížnosti stanovené v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatel nebyl právně zastoupen advokátem (ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání zjistil, že navrhovatel podal od roku 2007 k Ústavnímu soudu již nejméně devět dalších návrhů, přičemž ve všech případech tyto návrhy vykazovaly vadu jako návrh projednávaný. Navrhovatel byl již též přinejmenším sedmkrát vyzýván k odstranění této vady jeho podání, přičemž naposled k tomu došlo přípisem Ústavního soudu ze dne 31. května 2010.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že navrhovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti. Přístup navrhovatele, který podává opakovaně návrhy tuto náležitost neobsahující, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se stěžovateli vždy v každém individuálním řízení dostávalo poučení o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti, jestliže tak již v nedávné době bylo (opakovaně) učiněno. Lze-li tedy vycházet ze spolehlivého předpokladu, že navrhovateli je známo, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Tento názor byl navrhovateli ostatně zprostředkován již v usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 853/10 ze dne 13. dubna 2010, kterým byl odmítnut jeden z jeho předchozích návrhů.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud, aniž by navrhovatele vyzýval k odstranění vad návrhu, rozhodl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu o jeho odmítnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 12. ledna 2011
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka