infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14.12.2011, sp. zn. IV. ÚS 3686/11 [ usnesení / RYCHETSKÝ / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2011:4.US.3686.11.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2011:4.US.3686.11.1
sp. zn. IV. ÚS 3686/11 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Stejskalem, advokátem, se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Poděbrad 18, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 2 T 102/2009-238 ze dne 27. 9. 2011, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6, se sídlem V. P. Čkalova 476, Praha 6, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 8. prosince 2011 doručen návrh stěžovatele, aby soud konstatoval, že postupem orgánů činných v trestním řízení, tj. Policií České republiky, Obvodním ředitelstvím policie Prahy 1, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, postupem vedlejšího účastníka a Obvodního soudu pro Prahu 6 bylo z důvodu neustanovení obhájce v řízení nyní vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 2 T 102/2009 porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu, právní pomoc a spravedlivý proces podle čl. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a uložil těmto orgánům, aby dále nepokračovaly v porušování ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní ochranu, právní pomoc a spravedlivý proces, zaručených čl. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. 2. Ústavní soud přikročil k přezkumu ústavní stížnosti z hlediska naplnění formálních a materiálních podmínek stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 3. Ústavní soud vzhledem k tvrzením uvedeným v návrhu, vycházel z listin, které stěžovatel poskytl, aniž by považoval za nutné vyžádat si celý soudní spis. 4. Z obsahu ústavní stížnosti soud zjistil, že trestní řízení, v němž mělo být porušeno - dle tvrzení stěžovatele - právo na obhajobu prostřednictvím obhájce, jejž měl podle zákona mít (případy tzv. nutné obhajoby), dosud nebylo pravomocně ukončeno. Do práv stěžovatele není zasaženo pouhým odvoláním státní zástupkyně; stěžovatel dosud nezná pravomocné rozhodnutí, které může být ve výroku o vině a trestu i totožné s rozhodnutím soudu prvého stupně, jež stěžovatel - i přesto, že se proti němu vzdal práva na odvolání - náhle požaduje zrušit. 5. Byť Ústavní soud předesílá, že uvedené základní právo patří mezi nejdůležitější procesní práva, jež je garantováno jak mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách [viz např. čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], tak i ústavními předpisy (čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), přičemž porušení práva na obhajobu se považuje za závažnou, resp. podstatnou vadu řízení ve smyslu ustanovení §188 odst. 1 písm. e) a ustanovení §258 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, a představuje i dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu, nelze odhlédnout od funkce ústavní stížnosti, jež je prostředkem subsidiární ochrany základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem. 6. Stěžovatel se práva na odvolání vzdal, a proto již nemůže v jeho rámci namítat porušení uvedeného základního práva; obecně však k absenci tzv. nutné obhajoby musí přihlížet obecné soudy v rámci probíhajícího řízení ex offo (viz ustanovení §258 odst. 1 písm. a) trestního řádu). Opačný přístup by mohl být z pohledu stěžovatele způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení §265b odst. 1 písm. c) trestního řádu s tou výhradou, že nikoli každé porušení práva na obhajobu je způsobilé naplnit uvedený dovolací důvod; ten je však dán zejména tehdy, jestliže orgány činné v trestním řízení v době, kdy obviněný po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho měl mít, skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí. 7. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), resp. ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo (ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu). 8. Z uvedeného plyne, že stěžovatel podal ústavní stížnost předčasně, neboť nevyčkal výsledku řízení, resp. pravomocného rozhodnutí, a pro případ, že by obecné soudy jeho právo na obhajobu porušily, nevyužil jiné opravné prostředky (dovolání), které mu právní řád k ochraně jeho práv poskytuje a z hlediska přijatelnosti ústavní stížnosti i přikazuje. 9. Ústavní soud podle ustanovení §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky k ochraně práva, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud je přesvědčen, že v souzeném případě není s ústavní stížností spojen tak silný a významný veřejný zájem, jenž by ospravedlňoval neodmítnout nepřípustný návrh: opačný postup by měl sledovat zejména ten účel, aby řešení otázky ústavní stížností nastolené dopadlo na širší okruh případů se znaky patřičné obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním řízením; k takovému závěru však Ústavní soud nedošel. III. 10. S ohledem na shora zmíněné skutečnosti Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh, který je nepřípustný a o kterém bylo podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. prosince 2011 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2011:4.US.3686.11.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 3686/11
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 14. 12. 2011
Datum vyhlášení  
Datum podání 8. 12. 2011
Datum zpřístupnění 18. 1. 2012
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán SOUD - OS Praha 6
STÁTNÍ ZASTUPITELSTVÍ - OSZ Praha 6
Soudce zpravodaj Rychetský Pavel
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 141/1961 Sb., §245 odst.1, §258 odst.1 písm.a
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení  
Věcný rejstřík odvolání
opravný prostředek - řádný
obhajoba
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-3686-11_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 72284
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-23