ECLI:CZ:US:2011:4.US.393.11.1
sp. zn. IV. ÚS 393/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Ing. J. H., bez právního zastoupení, směřujícího proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 207/2010-344 ze dne 24. listopadu 2010, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 404/2005-322 ze dne 30. března 2010 ve znění opravného usnesení č. j. 13 Cm 404/2005-336 ze dne 7. července 2010 a proti všem s označenými rozhodnutími souvisejícím rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích v řízeních u tohoto soudu vedených pod sp. zn. 13 Cm 6/2001, sp. zn. 13 Cm 404/2005, sp. zn. 13 Cm 991/2005 a sp. zn. 13 Cm 1155/2005 takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 9. února 2011 podání navrhovatele, kterým se domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí.
Uvedené podání však nesplňovalo zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti dané v ustanovení §27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť navrhovatel zejména nebyl právně zastoupen advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a návrh nebyl předložen v potřebném počtu stejnopisů (§34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že navrhovatel sám nebo společně s dalšími navrhovateli podal dosud již osm dalších ústavních stížností. V prvním případě, vedeném pod sp. zn. II. ÚS 540/03, byl navrhovatel od počátku řízení právně zastoupen advokátem a jeho podání splňovalo všechny stanovené náležitosti. V řízení vedených pod sp. zn. IV. ÚS 29/08, sp. zn. II. ÚS 1845/10 a sp. zn. III. ÚS 2371/10 byl navrhovatel neúspěšně vyzýván k odstranění vad jeho podání spočívajících přinejmenším v nedostatku právního zastoupení advokátem. Ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 557/08 a sp. zn. I. ÚS 1836/10 byl navrhovatel vyzván k odstranění vady podání spočívající v nedostatku právního zastoupení advokátem, přičemž v těchto případech navrhovatel výzvě vyhověl a uvedenou vadu odstranil. V případě vedeném pod sp. zn. II. ÚS 202/10 bylo navrhovatelovo podání, s ohledem na neodstranitelnost jeho vad v náhradní procesní lhůtě k výzvě soudce zpravodaje, odloženo, přičemž s vyrozuměním o odložení podání byla navrhovateli zaslána informace o náležitostech ústavní stížnosti. A konečně ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1175/10 byl návrh navrhovatele, aniž by byl navrhovatel vyzýván k odstranění jeho vad, pro shledané vady odmítnut.
Jak je z výše uvedeného patrné, navrhovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem a s dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, přičemž naposled byl navrhovatel vyrozuměn o nezbytnosti právního zastoupení a o počtu stejnopisů, v nichž má být ústavní stížnost předložena, výzvou k odstranění vad podání sp. zn. III. ÚS 2371/10 ze dne 13. září 2010. Jednalo se tedy o tytéž náležitosti, jejichž deficit projednávané podání (mimo jiné) vykazuje. Bylo proto ve vlastním zájmu navrhovatele, aby vady odstranil, resp. aby další jeho podání již vady neobsahovalo. Přístup navrhovatele, který naopak řízení prodlužuje tím, že vyčkává, až jej Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu vlastních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud je toho názoru (a tento názor byl stěžovateli již zprostředkován v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1175/10 ze dne 4. května 2010), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více předchozích případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním. Pokud jde o další chybějící náležitosti, nemusel by se jimi s ohledem na právě uvedené Ústavní soud dále zabývat. I ve vztahu k nim však lze konstatovat, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli poučení o těchto náležitostech.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud, aniž by navrhovatele vyzýval k odstranění vad návrhu tento podle ust. §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 15. února 2011
JUDr. Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka