ECLI:CZ:US:2011:4.US.576.11.1
sp. zn. IV. ÚS 576/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. P., zastoupeného Mgr. Davidem Belhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 1153/13, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 18. 11. 2010 č. j. 64 Co 379/2010-453 a Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 5. 2010 č. j. 10 P 225/2004-411, takto:
1) Návrh se odmítá.
2) Stěžovateli se vrací z účtu Ústavního soudu zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byl zavázán k placení výživného nezletilým dětem, svěřeným do výchovy jejich matky. Uvedl, že při určení výživného pro každé z dětí částkou 7.500,- Kč měsíčně za dobu od 1. 7. 2007 do 30. 10. 2008 a částkou 8.500,- Kč od 1. 10. 2010 soudy nevzaly zřetel na majetkové poměry matky, na její vyživovací povinnost k nezletilým, dále pak na jeho námitky, týkající se jeho současné životní úrovně a úrovně dětí, jež je dle jeho názoru výrazně vyšší. S ohledem na uvedené vyslovil přesvědčení, že napadenými rozsudky byla porušena jeho základní práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v souladu s §212, §212a, §213 odst. 4 a §213a odst. 2 o. s. ř. přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně, jímž byl stěžovatel zavázán k plnění vyživovací povinnosti k nezletilým dětem, narozeným 15. 3. 1996, a to za dobu od 1. 7. 2007 do 30. 10. 2008 každému z dětí částkou 10.000,- Kč měsíčně, dále k úhradě dlužného výživného, k zaplacení nákladů řízení matce dětí a státu, a jímž byl návrh otce, nyní stěžovatele, na snížení výživného zamítnut, a po doplnění dokazování opodstatněně rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo. Z rozhodnutí a jeho odůvodnění vyplývá, že odvolací soud výši výživného pro nezletilé děti za dobu od 1. 7. 2007 do 30. 10. 2008 změnil tak, že otce zavázal k plnění částkou nižší, tj. částkou 7.500,- Kč měsíčně, současně také změnil výrok o dlužném výživném za uvedenou dobu, od 1. 10. 2010 pak určil výši výživného na 8.500,- Kč měsíčně pro každé z dětí, změnil také výrok o nákladech řízení účastníků tak, že žádnému právo na jejich úhradu před soudy obou stupňů nepřiznal. Pokud jde o náklady státu, v tomto směru výrok o nich změněn nebyl. Nutno konstatovat, že odvolací soud se v obsáhlém odůvodnění svého rozhodnutí se všemi odvolacími námitkami stěžovatele - s poukazem na provedené důkazy o výdělkových a majetkových poměrech obou rodičů, o rozsahu jejich vyživovacích povinností a o výši potřeb dětí - vyčerpávajícím způsobem vypořádal a proto lze na ně v dalším odkázat. K tvrzení stěžovatele, že nebyl vzat zřetel na vyživovací povinnost vůči nezletilým ze strany matky, je třeba poukázat na zjištěné zvýšené potřeby dětí, na jejichž úhradu při snížení výživného plynoucího od otce bude nepochybně plnění na matce a to vedle výkonu její osobní péče (§85 odst. 3 zákona o rodině). .
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Stěžovatel zaplatil v kolcích soudní poplatek ve výši 5.000,- Kč, ačkoliv tuto povinnost neměl, protože řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudním poplatkům (viz §62 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud proto rozhodl o vrácení soudního poplatku podle ustanovení §10 odst. 1 věty první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, použitého přiměřeně podle §63 zákona o Ústavním soudu (viz obdobná usnesení sp. zn. I. ÚS 492/10, sp. zn. IV. ÚS 640/03).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. května 2011
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu