ECLI:CZ:US:2011:4.US.715.11.1
sp. zn. IV. ÚS 715/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. N., advokáta, zastoupeného JUDr. Veronikou Mazalovou, advokátkou advokátní kanceláře se sídlem v Pardubicích, nám. Republiky 53, směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 13 To 48/2011-56 ze dne 1. února 2011 a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 24 PP 244/2010 ze dne 6. ledna 2011 v části, v níž nebyla stěžovateli přiznána odměna + DPH, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva jako obhájce ex offo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci dle čl. 28 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Pardubicích usnesením sp. zn. 24 PP 244/2010 ze dne 6. ledna 2011 přiznal stěžovateli za úkon převzetí obhajoby v trestní věci odsouzeného Š. R. učiněný dne 7. října odměnu ve výši 1.395,- Kč, ačkoli stěžovatel požadoval odměnu ve výši 2.790,- Kč. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení Krajský soud v Hradci Králové usnesením č. j. 13 To 48/2011-56 ze dne 1. února 2011 zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybňuje výši odměny, která mu byla přiznána jako soudem ustanovenému obhájci za převzetí věci a přípravu obhajoby ve výši jedné poloviny, tedy v částce 1.395,- Kč, když podle jeho názoru nebyl ke krácení odměny žádný důvod a měla mu být za tento úkon právní služby přiznána odměna v plné výši, tedy v částce 2.790,- Kč.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení, včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat skutkové a právní posouzení věci obecnými soudy svým vlastním. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud porušení některé z norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku aplikace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nezakládá porušení základního práva nebo svobody.
V projednávaném případě je podstatnou též ta skutečnost, že předmětem řízení je rozhodnutí o částce 1.395,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, sp. zn. III. ÚS 748/07, sp. zn. I. ÚS 931/08, sp. zn. IV. ÚS 697/09 a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy v záhlaví citovanými rozhodnutími rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu rozhodně nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu