ECLI:CZ:US:2011:4.US.735.10.1
sp. zn. IV. ÚS 735/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele DRUPOS BRNO, družstevní podnik Svazu českých a moravských bytových družstev - v likvidaci, se sídlem Podolská 50, 147 00 Praha 4, IČ: 00103535, právně zastoupeného JUDr. Karlem Chylíkem, advokátem, se sídlem Veveří 10, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 15 C 55/2005-673 ze dne 21. 4. 2008, rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 293/2008 ze dne 25. 11. 2008 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1586/2009-735 ze dne 10. 12. 2009, za účasti Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, a 1) J. K. a 2) Č. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se včas zaslanou a po formální stránce zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odpovídající ústavní stížností domáhal zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí. Dle jeho názoru mělo být zasaženo do jeho základního práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod tím, že obecné soudy dostatečně nezohlednily závěry znaleckých posudků a v rozporu se skutečností posoudily i některé další podmínky vzniku restitučního titulu vedlejším účastníkům, s nimiž pak musel stěžovatel - byv k tomu povinován mocí soudního rozhodnutí - uzavřít dohodu o vydání nemovitostí.
2. Stěžovatel namítal, že dům ztratil zásadní přestavbou svůj původní stavebnětechnický charakter, a proto byla dána zákonná překážka vydání věci. Soudy rovněž nesprávně vyhodnotily ty okolnosti, z nichž opačně od stěžovatele dovodily, že došlo ve vztahu k původním vlastníkům věci k protiprávnímu postupu, který byl důsledkem politické perzekuce či postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody.
II.
3. Ústavní soud maje k dispozici kopie napadených rozhodnutí, jakož i souladný, podrobný popis rozhodných skutečností v ústavní stížnosti, nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní spis. Z uvedených pramenů se shodně podává následující: Vedlejší účastníci podali na stěžovatele žalobu, v níž žádali soud, aby mu uložil povinnost uzavřít s nimi dohodu o vydání nemovitostí, neboť splňují podmínky dané restitučními zákony. V soudním řízení bylo postupně vyžádáno několik znaleckých posudků, včetně revizního, které měly zhodnotit rozsah a povahu stavebních úprav. Po rozhodnutí soudu nalézacího, odvolacího a dovolacího stěžovatel podal ústavní stížnost, které Ústavní soud svým nálezem sp. zn. III. ÚS 202/05 ze dne 16. 3. 2006 vyhověl, neboť odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo v předmětné části nepřezkoumatelné, a tudíž obsahující prvek libovůle v soudním rozhodování, a konstatoval, že došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V důsledku posléze zrušených rozhodnutí bylo znovu rozhodováno nalézacím soudem, jenž opět rozhodl o tom, že stěžovatel je povinen uzavřít s povinnými dohodu o vydání věci, odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil a dovolací soud neshledal přípustnost mimořádného opravného prostředku dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
III.
4. Ústavní soud je dle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí; směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (a posléze rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena ústavně zaručená práva účastníků, zda řízení bylo vedeno v souladu s těmito principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Jestliže stěžovatel ve svém návrhu opakuje výtky a námitky již uplatněné před obecnými soudy, pak Ústavní soud konstatuje, že se s nimi jak Městský soud v Brně, tak Krajský soud v Brně vypořádaly způsobem, jenž ani nelze označit jinak než jako ústavně konformní. Obecné soudy se pečlivě zabývaly vznesenými argumenty, jeden po druhém vyvrátily a odůvodněně seznaly, že není dána oprávněnost resp. důvodnost stěžovatelových námitek (viz rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 293/2008, str. 6 - 9). Je sice pravdou, že v řízení se vyskytovalo větší množství znaleckých posudků, ale i přesto se soudy přezkoumatelným způsobem dobraly závěrů (viz str. 8 zmíněného rozsudku), které se pak staly podkladem pro jejich rozhodnutí.
6. Ústavní soud se necítí být povolán k tomu, aby vyhodnocoval znalecké posudky, přehodnocoval názory znalců a docházel k jiným závěrům, než jaké byly učiněny v řízení před obecnými soudy, aniž by z návrhu stěžovatele plynulo, že obecné soudy při této činnosti postupovaly svévolně, extrémně, v rozporu se základními logickými postupy atp. Jestliže se soudy nepřiklonily k posudku předloženému stěžovatelem, pak z toho nelze bez dalšího dovozovat, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
7. Obecné soudy se srozumitelně vypořádaly i s námitkou stěžovatele, jaký restituční titul vedlejším účastníkům (ne)svědčil, přičemž odkázaly na relevantní ustálenou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (viz str. 6 zmíněného rozsudku).
IV.
8. Vzhledem k závěrům obecných soudů nezbývá než konstatovat, že tyto v projednávané věci postupovaly ústavně konformně a rozhodly předvídatelným způsobem; samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením předestřené věci obecnými soudy nemůže založit opodstatněnost tvrzení o porušení vyjmenovaných základních práv a svobod.
9. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8.února 2011
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně senátu