ECLI:CZ:US:2011:4.US.812.11.1
sp. zn. IV. ÚS 812/11
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. I., právně zastoupeného JUDr. Jiřím Herczegem, Ph.D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 3, Velehradská 18, směřující proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. září 2010, č.j. 4 T 147/2005-549, a Městského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2011, č.j. 7 To 12/2011-596, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 byl zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 147/2005. Stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí byla napadeným usnesením Městského soudu v Praze zamítnuta.
Stěžovatel byl v řízení ve věci samé shledán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž tohoto trestného činu se dopustil tím, že ve svém areálu umožnil uskladnění stavebních buněk Unimo, což později poškozenému zapřel a zabraňoval mu v přístupu k těmto buňkám.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v jeho věci soudy nepovolily obnovu řízení, přestože jim předložil novou informaci, která byla, dle jeho přesvědčení, způsobilá vést ke změně odsuzujícího rozsudku. V ústavní stížnosti konstatoval nejasnost v počtu buněk, a dále namítal absenci aplikace soukromoprávních předpisů.
V postupu obecných soudů shledal zásah do svých zaručených práv postupem porušujícím čl. 2 odst. 2 Listiny, a proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 4 T 147/2005, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé konstatování zkrácení v tvrzených právech, aniž by uvedl, v čem měl citovaný zásah spočívat.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen.
Procesní předpisy dělí obnovu řízení, jakožto mimořádný opravný prostředek, do dvou kroků. Řízení o návrhu na povolení obnovy a následně samo obnovené řízení. První fáze řízení v projednávaném případě byla zakončena napadenými rozhodnutími, v nichž obecně však dospěly k závěru, s nímž stěžovatel nebyl spokojen. Z napadených rozhodnutí je přitom patrné, že soud prvého stupně neshledal předložený důkaz jako novum, které je nezbytným předpokladem zahájení druhé fáze - nařízení obnovy trestního řízení. V projednávaném případě se přitom jednalo již o druhý návrh na obnovu řízení, přičemž ani v prvním případě stěžovatel nebyl úspěšný.
Ústavní soud rovněž konstatuje, že se jedná o již třetí ústavní stížnost stěžovatele vztahující se k projednávané trestné činnosti. V prvním případě stěžovatel brojil proti rozhodnutím ve věci samé, a to rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 a odvolacího soudu - Městského soudu v Praze a proti usnesení Nejvyššího soudu o dovolání. V této věci rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 6. listopadu 2008, sp. zn. I. ÚS 2356/08. Následně stěžovatel brojil proti předchozím rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze o jeho prvním návrhu na obnovu řízení. O této věci rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 11. května 2010, sp. zn. I. ÚS 2032/09. Z ústavní stížnosti je v právě projednávané věci patrné, že stěžovatel nejenže doslovně opakuje argumentaci z předchozí ústavní stížnosti týkající se prvního návrhu na obnovu řízení (sp. zn. I. ÚS 2032/09), ale současně rovněž doslovně, argumentuje i nesprávným postupem Nejvyššího soudu v "napadeném" rozhodnutí. Jak je zjevné, v tomto případě tedy stěžovatel opsal zcela nepřiléhající část ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudů ve věci samé (sp. zn. I. ÚS 2356/08). Jedinou skutečně novou částí ústavní stížnosti je k projednávanému případu se vztahující odkaz na doklad místně příslušného stavebního úřadu, který deklaroval, že v areálu stěžovatele bylo dne 14. prosince 2004 zjištěno celkem 51 kusů stavebních buněk (č.l. 545).
Z napadených rozhodnutí je přitom patrné, že obecné soudy se s přesvědčením stěžovatele o novosti a významu důvodů, na nichž návrh na povolení obnovy řízení založil, neztotožnily a tuto okolnost řádně odůvodnily. Ústavní soud přitom v jejich postupu neshledal ani nic dalšího, co by bylo způsobilé zkrátit stěžovatele v jeho právech. Soudy v rámci své zákonem stanovené pravomoci věc posoudily a pokud dospěly k závěru, který řádně a úplně odůvodnily, nepovažuje Ústavní soud taková rozhodnutí za vadná, jen pro nesouhlas stěžovatele s danými závěry.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2011
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu