ECLI:CZ:US:2011:4.US.906.11.1
sp. zn. IV. ÚS 906/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 31. března 2011 ve věci ústavní stížnosti Linde Material Handling Česká republika, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Polygrafická 622/2, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, AK se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2010 čj. 69 Co 513/2010-105 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 1. 2011 čj. 69 Co 513/2010-110 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 7. 2010 čj. 26 EC 9/2010-74 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 3. 2011 se Linde Material Handling Česká republika, s. r. o., (dále jen "žalovaná" případně "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení specifikovaných peněžních částek, přičemž rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "odvolací soud") ze dne 1. 12. 2010 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 1. 2011 navrhla zrušit jen ve výroku I. a III., a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále jen "nalézací soud") ze dne 28. 7. 2010 navrhla zrušit jen v části, kterou ji byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.000 Kč.
Stěžovatelka v části III. ústavní stížnosti uvedla, že současně s podáním ústavní stížnosti podala z důvodu procesní opatrnosti proti výroku I. napadeného rozhodnutí odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost, byť je jí známo stanovisko Pl. ÚS-st. 26/08 (Sb. n. u., sv. 51, str. 839, uveřejněno též pod č. 79/2009 Sb.); navrhla, aby Ústavní soud řízení o této části ústavní stížnosti přerušil do doby rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost.
II.
Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Dne 28. 7. 2010 nalézací soud rozsudkem čj. 26 EC 9/2010-74 žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě specifikované peněžní částky.
Dne 1. 12. 2010 odvolací soud mj. odvolání žalované proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 28. 7. 2010 ohledně povinnosti zaplatit žalobci částku 9.000 Kč odmítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
Další obsah ústavní stížnosti jakož i rozhodnutí jí napadených blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
III.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.
Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatelé jsou tedy povinni vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu §75 odst. 1 věta za středníkem citovaného zákona.
Podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. "žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení."
Podle výše citovaného stanoviska Pl. ÚS-st. 26/08 "Ústavní stížnost, která směřuje proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je nepřípustná podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle §229 odst. 4 občanského soudního řádu."
Pokud stěžovatelka svého práva podat tento opravný prostředek využila, je nezbytné jí podanou žalobu pro zmatečnost považovat za poslední procesní prostředek, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost stěžovatelky byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Současné podávání žaloby pro zmatečnost a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci.
Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí zmatečnostního soudu vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a žaloby pro zmatečnost, což však - jak již uvedeno - vhodné není. Nadto opačný postup ze strany soudce zpravodaje (spočívající např. ve vyčkávání na rozhodnutí zmatečnostního soudu) mohl by být považován za zásah do ústavního práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny); neodmítnutím ústavní stížnosti pro nepřípustnost by si totiž soudce zpravodaj ponechával ve své agendě i případ, který by rozvrhem práce při podání ústavní stížnosti až po rozhodnutí zmatečnostního soudu (tedy dle pravidelného chodu událostí) mohl být (a se značnou pravděpodobností by také byl) přidělen jinému soudci zpravodaji, ba mohl by být rozhodován i v jiném senátu (srov. §16, §40 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; rozvrh práce Ústavního soudu - dostupný na www.usoud.cz).
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. března 2011
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj