ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.3.11.1
sp. zn. Pl. ÚS 3/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká (soudce zpravodaj), Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ve věci ústavní stížnosti Evropské demokratické strany, sídlem Praha 6, Na Baště sv. Jiří 9, zastoupené Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Komenského 241, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2010 ve věci sp. zn. 15 A 104/2010, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §40 odst. 5 písm. a) zákona č. 491/2001 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti v záhlaví uvedenému usnesení, jímž mělo dojít k porušení ustanovení čl. 102 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") tím, že byl v důsledku zákonem stanovené volební aritmetiky porušen princip rovnosti hlasů při volbách zastupitelstva obce Jiřetín pod Jedlovou, jež proběhly ve dnech 15. a 16. října 2010.
Stěžovatelka, která ve jmenované obci postavila neúplnou kandidátku (tříčlennou kandidátku ve volbách do sedmičlenného zastupitelstva) tvrdí, že aplikací ustanovení §40 odst. 5 písm. a) zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, jehož zrušení projednávanou ústavní stížností navrhuje, došlo k porušení principu rovnosti hlasů, neboť váha hlasů voličů Evropské demokratické strany byla snížena o 57,143 %. Stěžovatelka vytýká platné právní úpravě, že pokud se občan s volebním právem svobodně rozhodne podpořit (pouze) kandidující politickou stranu či hnutí s neúplnou kandidátní listinu, propadne mu část hlasovacího práva, což odporuje principu rovnosti.
Dle názoru stěžovatelky není možno interpretovat rozhodná ustanovení zákona č. 491/2001 Sb. tak, že hlas voliče, který využije pouze jednoho hlasu (či hlasuje pro neúplnou kandidátní listinu), je natolik devalvován, že ve své podstatě ztrácí jakoukoli váhu. Ve smyslu ustanovení čl. 2 odst. 4 Ústavy přitom není přípustné nutit voliče, aby odevzdával všechny hlasy, tedy v případě obce Jiřetín pod Jedlovou odevzdávat všech sedm hlasů, ačkoliv má v úmyslu hlasovat pouze pro kandidátní listinu stěžovatelky. Ústavně konformním výkladem zákona č. 491/2001 Sb. je proto dle stěžovatelky takový přepočet hlasů, který zajistí jejich rovnost; pro přepočet odevzdaných hlasů tak navrhuje postup, na jehož základě by jednotliví kandidáti získali takový počet hlasů, jenž by odpovídal podílu počtu zaškrtnutých kandidátů (čitatel) a počtu volených zastupitelů (jmenovatel).
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud vzal při posuzování projednávaného podání v úvahu, že ačkoliv se projednávaná materie týká voleb a volebního soudnictví, uplatněný návrh stěžovatelů je ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy (§72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu), nikoliv opravným prostředkem určeným pro přezkum volebního výsledku podle čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy (§85 a násl. zákona o Ústavním soudu), který se vztahuje pouze k volbě poslance či senátora. Účelem ústavní stížnosti je ochrana před zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických nebo právnických osob. Oba zmíněné typy řízení se od sebe odlišují jak podstatou otázky přezkoumávané Ústavním soudem, tak i procesními podmínkami, jakými mohou být otázky lhůty pro podání návrhu, aktivní legitimace navrhovatele, vymezení okruhu účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení apod. Na druhou stranu je ale třeba zdůraznit, že odlišně vymezený účel obou typů řízení není na překážku použití obecných právních závěrů, které Ústavní soud vyjádřil ve své dřívější čistě volební judikatuře (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 768/06, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 43, str. 505 a násl.).
Při rozhodování ve volebních věcech vychází Ústavní soud z toho, že pro postup v řízení v rámci volebního soudnictví plyne vyvratitelná domněnka, dle níž volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je nutno poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového, nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popřípadě na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. Řízení je tedy založeno na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (viz nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 5/02, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 28, str. 25 a násl., vyhlášen pod č. 476/2002 Sb.). Úprava ověřování voleb je přitom alternativně založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality ve volebním soudnictví). Z toho je třeba dovodit, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily, nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. Podstatné však je, že zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž jako prostředek k zajištění legitimity zvoleného orgánu (viz nález ve věci sp. zn. Pl. ÚS 73/04, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 36, str. 185 a násl., vyhlášen pod č. 140/2005 Sb.).
Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení mj. uvedl, že i kdyby bylo stěžovatelce v případech, kdy hlasující zaškrtli celou její kandidátní listinu, přiděleno všech sedm hlasů, přesunul by se její nejúspěšnější kandidát z osmnáctého na patnácté místo, pročež by mandát nezískal. Je tedy zřejmé - a tomuto závěru stěžovatelka v ústavní stížnosti nikterak neoponuje -, že v projednávané věci není dovoditelná kauzalita mezi tvrzenou volební vadou a volebním výsledkem, tedy mezi volební formulí "poškozující neúplné kandidátní listiny" (ustanovení §40 odst. 5 zákona č. 491/2001 Sb.) a skutečností, že žádný z kandidátů Evropské demokratické strany nebyl v obci Jiřetín pod Jedlovou zvolen do obecního zastupitelstva při komunálních volbách konaných ve dnech 15. a 16. října 2010.
Ústavní soud konstatuje, že projednávaná ústavní stížnost představuje argumentačně pouze opakování návrhu na rozhodnutí o neplatnosti voleb, o němž rozhodl krajský soud napadeným usnesením, na jehož odůvodnění, zvláště za situace, kdy stěžovatelka nenamítá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je možno v podrobnostech odkázat.
Pouze nad rozhodný rámec je možno poznamenat, že stěžovatelkou předestřený způsob převodu hlasů pro jednotlivé kandidáty byl v předmětném řízení zcela irelevantní a ve své podstatě je toliko akademickou úvahou de lege ferenda, neboť vychází z principu tzv. kumulativního hlasování, jež však zjevně v zákoně č. 491/2001 Sb. zakotveno není (srov. Balík, S.: Komunální politika. Obce, aktéři a cíle místní politiky, Praha 2009, str. 96, 109). Stěžovatelkou preferovaný způsob přepočtu hlasů by nadto v daném kontextu mohl poškozovat kandidátní listiny úplné, což je za situace, kdy by politické entity měly usilovat o maximální volební zisk (čl. 5 Ústavy), představa značně absurdní, jež by v žádném ohledu nezajišťovala stěžovatelkou akcentovaný princip rovnosti hlasů. Na stěžovatelkou poukazovanou nerovnost je ostatně pamatováno v ustanovení §45 odst. 1 zákona č. 494/2001 Sb., dle kterého je neúplným kandidátním listinám snižována klauzule pro vstup do skrutinia (viz Lebeda, T.: Komunální volby klamou. Krátké zastavení nad problematickými aspekty volebního systému pro obecní zastupitelstva, in: Acta Politologica 3/2009, str. 334, www.acpo.cz).
S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání odmítl.
Odmítnout musel Ústavní soud současně i stěžovatelčin návrh na zrušení ustanovení §40 odst. 5 písm. a) zákona č. 491/2001 Sb., neboť tento návrh sdílí osud věcně neprojednatelné ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2011
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu