ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.52.10.1
sp. zn. Pl. ÚS 52/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů: 1. P. D., 2. V. J., 3. P. K., 4. P. K., 5. O. M., 6. D. Š. 7. M. U. H., 8. J. W., 9. Strana zelených, IČ: 00409740, sídlem Stroupežnického 30, 150 00 Praha 5 - Smíchov 10. SNK Evropští demokraté, IČ: 70869553, Malá Štěpánská 7, 120 00 Praha 2 – Nové Město 11. Věci veřejné, IČ: 26599643, se sídlem Ohradní 1087, 140 00 Praha 4 – Michle, zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, Kořenského 15, 150 00 Praha 5 – Smíchov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 12 A 8/2010-166 a spojené s návrhem na zrušení ustanovení §27 věty druhé návětí odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn a novelizací, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 52/10, o vyloučení předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského z projednání a rozhodování ústavní stížnosti takto:
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský není vyloučen z projednání a rozhodování ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 52/10.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2010 se navrhovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze. Napadeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh stěžovatelů na prohlášení neplatnosti voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných ve dnech 15.-16. října 2010.
Navrhovatelé jsou v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem Pavlem Uhlem.
Podle ustanovení §11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si plénum Ústavního soudu atrahovalo rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§90 soudního řádu správního). Toto rozhodnutí dopadá i na případ projednávané ústavní stížnosti.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský předestřel plénu, aby rozhodlo o jeho případném vyloučení jako soudce z projednávání a rozhodování v předmětné věci. Uvedl, že důvodem, který by mohl vyvolávat pochybnosti o jeho nepodjatosti (§36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je skutečnost, že stěžovatele v dané věci zastupuje advokát Pavel Uhl, syn jeho dlouholetých přátel, který navíc působí jako advokát v advokátní kanceláři, kterou Pavel Rychetský před lety založil a která stále nese v názvu i jeho jméno. Pavel Rychetský prohlásil, že se v této věci osobně být podjatý necítí, ale ve smyslu dikce §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nutno plénum o těchto skutečnostech informovat, aby rozhodlo, zda „lze mít se zřetelem na [jeho] poměr k zástupci účastníků pochybnost o [jeho] nepodjatosti“.
Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit. Podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.
Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Ta má přitom dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, §30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, §42 – 44; viz též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. ledna 2005). V tomto světle nelze ustanovení §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu interpretovat tak, že rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může plénum pouze na takový návrh soudce, v němž prohlásí, že se subjektivně cítí být podjatý. Za ústavně konformní výklad tohoto ustanovení je třeba považovat výklad, že plénum může rozhodnout o vyloučení, resp. nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci i v případě, že soudce, jehož se to týká, takový návrh vznese s odůvodněním, že se sice subjektivně podjatým být necítí, existují však objektivní okolnosti týkající se jeho poměru k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, pro které lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Předestření této otázky plénu Ústavního soudu složenému v tomto případě z deseti až čtrnácti soudců, umožní základ těchto pochybností objektivizovat směrem k jejich potvrzení nebo vyvrácení.
Současně však platí, že vhledem k postavení Ústavního soudu jako jediného a výlučného orgánu ochrany ústavnosti je nutné ustanovení zákona o Ústavním soudu o vyloučení soudců vykládat velmi úzce. Nelze totiž připustit, aby v důsledku extenzívního výkladu ustanovení o vyloučení soudců došlo či mohlo dojít k situaci odmítnutí spravedlnosti (denegationis iustitiae), tedy k tomu, že věc nebude možné rozhodnout, neboť zde nebudou k rozhodování způsobilí soudci. Uvedené platí zejména, jde-li o rozhodování v plénu Ústavního soudu, kde na rozdíl od tříčlenných senátů nemá kdo vyloučeného soudce nahradit.
Ústavní soud dospěl k závěru, že předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský není na základě uvedených skutečností vyloučen z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti. V dané věci rozhoduje patnáctičlenné plénum Ústavního soudu, a nikoli tříčlenný senát, jehož jednoho člena by bylo možné nahradit jiným ze zbývajících dvanácti soudců Ústavního soudu beze změny kvóra a hlasovacích poměrů. Ústavní soud poukazuje na to, že se Pavel Rychetský v dané věci subjektivně být podjatý necítí. O tom, že takové subjektivní přesvědčení má relevanci, nemůže být u ústavního soudce, na něhož jsou kladeny vysoké požadavky z hlediska morální integrity, pochyb. Vazba k synovi dlouholetých přátel, jenž jako právní profesionál zastupuje stěžovatele ve věci, která se svou povahou blíží abstraktnímu přezkumu obecných otázek ústavnosti voleb a právních norem volby upravujících, není natolik silná, aby mohla v daných poměrech založit důvod pro vyloučení soudce Ústavního soudu z rozhodování. Ze stejných důvodů proto ani není rozhodné, že Pavel Rychetský byl již dříve z obdobných důvodů vyloučen z projednání a rozhodování ústavních stížností v řízeních, v nichž jako právní zástupce stěžovatelů také vystupoval advokát Pavel Uhl (srov. usnesení III. ÚS 2760/09 ze dne 11. listopadu 2009 a usnesení II. ÚS 1789/10 ze dne 30. června 2010). Jak již bylo řečeno, tato rozhodnutí lze od nyní projednávané věci v podstatných rysech odlišit: tehdy šlo o rozhodování senátní, kdy v důsledku vyloučení jednoho ze členů senátu nemohlo dojít ke změně rozhodovacího kvóra ani hlasovacích poměrů, neboť vyloučený soudce mohl být podle platného rozvrhu práce nahrazen jiným soudcem Ústavního soudu. Nadto šlo o řízení o ústavních stížnostech v individuálních věcech, narozdíl od nyní posuzované věci, která se svou povahou blíží abstraktní kontrole norem a jejich aplikaci ve volebních procesech.
Uvedené platí i o důvodu pro případné vyloučení, kterým je zapojení advokáta Pavla Uhla do činnosti advokátní kanceláře, kterou Pavel Rychetský před lety založil a která z historických důvodů stále ve svém názvu obsahuje i jeho jméno. To, že firma advokátní kanceláře obsahuje jméno zakládajících advokátů, i poté, co se na činnosti této advokátní kanceláře již nijak nepodílejí (často i po jejich smrti), je v advokátních kruzích běžné u nás i v zahraničí. Nadto advokát Pavel Uhl v dané věci stěžovatele zastupuje svým jménem, nikoli ve spojení a advokátní kanceláří, v níž také působí.
Proto Ústavní soud rozhodl podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2011
Pavel Holländer
místopředseda Ústavního soudu