ECLI:CZ:US:2011:Pl.US.52.10.2
sp. zn. Pl. ÚS 52/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Eliška Wagnerová mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů: 1. P. D., 2. V. J., 3. P. K., 4. P. K., 5. O. M., 6. D. Š. 7. M. U. H., 8. J. W., 9. Strana zelených, IČ: 00409740, sídlem Stroupežnického 30, 150 00 Praha 5 - Smíchov 10. SNK Evropští demokraté, IČ: 70869553, Malá Štěpánská 7, 120 00 Praha 2 – Nové Město 11. Věci veřejné, IČ: 26599643, se sídlem Ohradní 1087, 140 00 Praha 4 – Michle, zastoupených Pavlem Uhlem, advokátem, Kořenského 15, 150 00 Praha 5 – Smíchov, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2010 č. j. 12 A 8/2010-166 a spojené s návrhem na zrušení ustanovení §27 věty druhé návětí odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn a novelizací, vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 52/10, o vyloučení soudkyně Ústavního soudu Vlasty Formánkové z projednání a rozhodování ústavní stížnosti takto:
Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková není vyloučena z projednání a rozhodování ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 52/10.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2010 se navrhovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze. Napadeným usnesením Městský soud v Praze zamítl návrh stěžovatelů na prohlášení neplatnosti voleb do Zastupitelstva hlavního města Prahy, konaných ve dnech 15.-16. října 2010.
Vedlejší účastník řízení – Magistrát hlavního města Prahy – je v řízení před Ústavním soudem zastoupen JUDr. Romanem Felixem, advokátem advokátní kanceláře FELIX A SPOL., advokátní kancelář, s. r. o.
Podle ustanovení §11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si plénum Ústavního soudu atrahovalo rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§90 soudního řádu správního). Toto rozhodnutí dopadá i na případ projednávané ústavní stížnosti.
Soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková předestřela plénu, aby rozhodlo o jejím případném vyloučení jako soudkyně z projednávání a rozhodování v předmětné věci. Uvedla, že důvodem, který by mohl vyvolávat pochybnosti o její nepodjatosti (§36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), je skutečnost, že její syn před několika týdny nastoupil jako advokátní koncipient do advokátní kanceláře FELIX A SPOL., advokátní kancelář, s. r. o., jejímž členem je i JUDr. Roman Felix, který zastupuje vedlejšího účastníka řízení. Vlasta Formánková prohlásila, že se v této věci osobně být podjatá necítí, ale ve smyslu dikce §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nutno plénum o těchto skutečnostech informovat, aby rozhodlo, zda „lze mít se zřetelem na [její] poměr k zástupci účastníků pochybnost o [její] nepodjatosti“.
Podle §36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může soudce prohlásit, že se ve věci cítí být podjatý; toto prohlášení musí odůvodnit. Podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje.
Ústavní soud poznamenává, že procedura vyloučení soudce z projednání a rozhodování je jednou z procesních záruk nestrannosti soudu. Ta má přitom dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, §30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, §42 – 44; viz též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 441/04 ze dne 12. ledna 2005). V tomto světle nelze ustanovení §37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu interpretovat tak, že rozhodovat o vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci může plénum pouze na takový návrh soudce, v němž prohlásí, že se subjektivně cítí být podjatý. Za ústavně konformní výklad tohoto ustanovení je třeba považovat výklad, že plénum může rozhodnout o vyloučení, resp. nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci i v případě, že soudce, jehož se to týká, takový návrh vznese s odůvodněním, že se sice subjektivně podjatým být necítí, existují však objektivní okolnosti týkající se jeho poměru k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, pro které lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Předestření této otázky plénu Ústavního soudu složenému v tomto případě z deseti až čtrnácti soudců, umožní základ těchto pochybností objektivizovat směrem k jejich potvrzení nebo vyvrácení.
Současně však platí, že vhledem k postavení Ústavního soudu jako jediného a výlučného orgánu ochrany ústavnosti je nutné ustanovení zákona o Ústavním soudu o vyloučení soudců vykládat velmi úzce. Nelze totiž připustit, aby v důsledku extenzívního výkladu ustanovení o vyloučení soudců došlo či mohlo dojít k situaci odmítnutí spravedlnosti (denegationis iustitiae), tedy k tomu, že věc nebude možné rozhodnout, neboť zde nebudou k rozhodování způsobilí soudci. Uvedené platí zejména, jde-li o rozhodování v plénu Ústavního soudu, kde na rozdíl od tříčlenných senátů nemá kdo vyloučeného soudce nahradit.
Ústavní soud dospěl k závěru, že soudkyně Ústavního soudu Vlasta Formánková není na základě uvedených skutečností vyloučena z rozhodování a projednávání předmětné ústavní stížnosti. V dané věci rozhoduje patnáctičlenné plénum Ústavního soudu, a nikoli tříčlenný senát, jehož jednoho člena by bylo možné nahradit jiným ze zbývajících dvanácti soudců Ústavního soudu beze změny kvóra a hlasovacích poměrů. Ústavní soud poukazuje na to, že se Vlasta Formánková v dané věci subjektivně být podjatá necítí. O tom, že takové subjektivní přesvědčení má relevanci, nemůže být u ústavního soudce, na něhož jsou kladeny vysoké požadavky z hlediska morální integrity, pochyb. Skutečnost, že její rodinný příslušník se před krátkou dobou stal zaměstnancem advokátní kanceláře, v níž jako advokát působí též JUDr. Roman Felix, jenž jako právní profesionál zastupuje vedlejšího účastníka řízení, které se svou povahou blíží abstraktnímu přezkumu obecných otázek ústavnosti voleb a právních norem volby upravujících, není natolik silná, aby mohla v daných poměrech založit důvod pro vyloučení soudkyně Ústavního soudu z rozhodování. Lze v této souvislosti odkázat též na usnesení sp. zn. Pl. ÚS 40/06 ze dne 12. srpna 2008 a na právní závěry v něm zaujaté.
Proto Ústavní soud rozhodl podle §38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. února 2011
Pavel Rychetský
předseda Ústavního soudu