ECLI:CZ:US:2012:1.US.136.12.1
sp. zn. I. ÚS 136/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. M., zastoupeného Mgr. Ing. Ladislavem Málkem, advokátem se sídlem Praha 3, Sudoměřská 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2011, čj. 5 Tdo 866/2011 - 71, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 4 To 62/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 10/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti Ing. M. M. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud") v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 10/2009 (dále jen "soud prvního stupně") pro porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V odůvodnění ústavní stížnosti v podstatě namítl, že skutek, pro který byl shledán vinným, není trestným činem, neboť nenaplňuje veškeré znaky skutkové podstaty předmětného trestného činu, zejména znak "účasti na podnikání".
Z připojených soudních rozhodnutí vyplývá zjištění, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 40 T 10/2009, byli Mgr. M. E., Ing. L. Š. a Ing. J. Š. uznáni vinnými trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 trestního zákona (dále jen "TrZ"). Stěžovatel byl uznán vinným pomocí k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle §10 odst. 1 písm. c) TrZ k §128 odst. 2 TrZ. Mgr. M. E. a obviněný Ing. J. Š., jako zaměstnanci společnosti econet CZ, s. r. o., zabývající se poradenstvím v zajišťování dotací pro zákazníky z fondů Evropské unie, obviněná Ing. L. Š., jako zaměstnankyně společnosti PNO Consultants, s. r. o., věnující se grantovému poradenství ve stejné oblasti, a stěžovatel, jako jediný společník a jednatel společnosti Grant Help, s. r. o., s částečně stejným zaměřením činnosti na grantové poradenství při zajišťování dotací z fondů Evropské unie, se trestného jednání dopustili tím, že všichni, s cílem založit smluvní spolupráci mezi společností Grant Help, s. r. o. a několika stávajícími či potenciálními zákazníky společnosti econet CZ, s. r. o. a spol. PNO Consultants, s. r. o. a získat na jejich úkor pro společnost Grant Help, s. r. o., co nejvíce zakázek, po vzájemné dohodě vystupovali v průběhu roku 2007 před zákazníky - včetně zákazníků společnosti econet CZ, s. r. o. a společnosti PNO Consultants, s. r. o. - jako zástupci společnosti Grant Help, s. r. o. Jejím jménem s nimi komunikovali a v rámci poskytovaného grantového poradenství pro ni zpracovávali potřebnou dokumentaci, zvláště pak nabídky konzultačních a projektových služeb pro projektové záměry a žádosti o poskytnutí dotací z grantových prostředků. Činili tak jak s využitím technické podpory společností econet CZ, s. r. o. a PNO Consultants, s. r. o., tak i společnosti Grant Help, s. r. o., zejména jejich e-mailových schránek, služebních mobilních telefonů, vizitek a notebooků s připojením na internet. V případech, kdy na úkor společností econet CZ, s. r. o. a PNO Consultants, s. r. o., získali určité zákazníky pro spolupráci se společností Grant Help, s. r. o., podepisoval sjednané smlouvy jménem této společnosti stěžovatel, který obviněným poskytl zmíněnou technickou podporu a prezentaci, což se stalo konkrétně v šesti případech popsaných ve výrokové části rozsudku.
Za to byl stěžovatel odsouzen k peněžitému trestu 150.000,- Kč s náhradním trestem v trvání pěti měsíců. Vedle toho byli uvedení obžalovaní, včetně stěžovatele, podle §226 písm. b) trestního řádu (dále jen "TrŘ"), zproštěni obžaloby pro skutky kvalifikované jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2 TrZ, resp. pomoci k tomuto trestnému činu podle §10 odst. 1 písm. c) TrZ.
K odvolání všech obviněných odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k Ing. L. Š. v celé odsuzující části a obžaloby ji zprostil. Ve vztahu k obviněnému Ing. J. Š. byl rozsudek zrušen ve výroku o trestu a nově rozhodnuto o snížení peněžitého trestu a jeho úhradu ve stanovených měsíčních splátkách. Odvolání stěžovatele a Mgr. M. E. byla zamítnuta. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele a obviněného Ing. J. Š. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ačkoli stěžovatel v úvodu ústavní stížnosti uvádí, že je mu známo postavení Ústavního soudu, přesto v jejím odůvodnění doslovně zopakoval námitky uplatněné v průběhu trestního řízení, se kterými se obecné soudy včetně Nejvyššího soudu, ústavně konformním způsobem vypořádaly.
Podstatou trestního jednání, podle §128 odst. 2 TrZ, je zneužívání privilegovaných informací, ve dvou nebo více ekonomických subjektech v oblasti konkurence v obchodní činnosti, které někdo získá z titulu svého postavení v určitém podniku, státním orgánu apod. Tak tomu bylo i v daném případě, kdy obvinění Mgr. M. E. a Ing. J. Š., jako zaměstnanci společnosti econet CZ, s. r. o., se shodnou částí předmětu obchodní činnosti jako společnost stěžovatele (Grant Help, s. r. o.), využili zázemí a informací svého zaměstnavatele, aby na jeho úkor získali pro firmu stěžovatele co nejvíce zakázek z řad stávajících i potenciálních klientů společnosti econet CZ, s. r. o. S ohledem na dlouhodobost, plánovitost, konspirativnost a zejména rozsah posuzovaného jednání se tedy nejednalo o kriminalizaci čistě obchodního jednání, jak se snaží tvrdit stěžovatel.
Nedůvodnou byla shledána i námitka stěžovatele, že popsaný skutek neobsahuje vyjádření znaku "účast na podnikání dvou nebo více podniků", čímž de facto poukázal na chybějící formálně právní vztah zaměstnanců firmy econet CZ, s. r. o., Ing. J. Š. a Mgr. M. E. k jím vlastněné společnosti Grant Help, s. r. o.
V tomto směru Ústavní soud odkazuje na odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, který se touto námitkou zabýval a velmi podrobně rozvedl své závěry. Podle nich, zkráceně řečeno, předmětný znak byl ve formulaci skutku zachycen shora uvedeným popisem faktických činností obviněných pro společnost Grant Help, s. r. o. Z nich vyplývá, že navenek, při jednání se zákaznickou veřejností, vystupovali jako zástupci společnosti Grant Help, s. r. o., jejím jménem také jednali, byli označeni jejími vizitkami, a to na úkor společnosti econet CZ, s. r. o., k níž byli vázáni pracovní smlouvou a zákazem konkurence. Stěžovatel takto sjednané smlouvy podepisoval a ke spáchání trestného činu obviněným pomohl poskytnutím shora popsané technické podpory. Záměrem stěžovatele bylo převedení stávajících (viz společnosti M. C. Triton a UNIPAP) či potenciálních klientů konkurenční společnosti econet CZ, s. r. o., na svoji stranu a ekonomický prospěch z tohoto jednání na úkor uvedené společnosti.
Podstatným byl tedy faktický výkon činností pro společnost Grant Help, s. r. o., konkurující společnosti econet CZ, s. r. o., jejímiž byli obvinění zaměstnanci, a nikoli formální označení či písemné smluvní zakotvení popisovaného výkonu prací. Jestliže Nejvyšší soud uvedl, že ve vztahu k vystupování obviněného Mgr. M. E. se nejednalo o tzv. tichého společníka, ale o zastupování podle §15 obchodního zákoníku, nelze v tomto závěru shledávat nějaké novum či překvapivost rozhodnutí. Jak totiž uvedl již soud prvního stupně, pro naplnění zákonné formulace "účast na podnikání dvou nebo více podniků" není vyžadováno bezpodmínečné smluvní zakotvení, ale může mít i podobu faktického - smluvně nezakotveného, leč soustavného déletrvajícího výkonu prací pro podnikatelský subjekt v rámci předmětu jeho činnosti, a to případně v kombinaci s dalšími aktivitami realizovanými v jeho prospěch, tak jako tomu bylo v posuzované věci. Proto nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že se k uvedenému posouzení Nejvyšším soudem nemohl vyjádřit. Výkon prací obviněných pro společnost stěžovatele, která je z hlediska trestněprávního podstatná stejně jako jeho činnost, byla známa po celou dobu trestního řízení, což je patrno z námitek uplatněných v rámci obhajoby.
Pokud stěžovatel navrhl zrušení napadených rozhodnutí obecných soudů v celém rozsahu, tj. i výroků, které se týkaly dalších obviněných, je nutno hodnotit ústavní stížnost v této části jako návrh podaný osobou neoprávněnou. Stěžovatel totiž není oprávněn k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, resp. proti výrokům, kterými (již z logiky věci) nebylo a ani nemohlo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv [§43 odst. 1 písm. c) ve spojení s §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle §43 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti jako zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2012
Vojen Güttler, v. r.
předseda I. senátu Ústavního soudu