ECLI:CZ:US:2012:1.US.2470.12.1
sp. zn. I. ÚS 2470/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele JUDr. L. N. Ph.D., zastoupeného JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem Brno, Martina Kříže 8, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 28. března 2012 č. j. 44 Co 241/2010-1621 a Městského soudu v Brně ze dne 16. března 2010 č. j. 82 P 75/2007-1287, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků, kterými dle jeho přesvědčení byla porušena práva zakotvená v čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 3 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Poukázal na průběh soudního řízení, v němž navrhoval změnu výchovného prostředí dětí, které byly svěřeny do výchovy matky a jemu uložena povinnost platit výživné pro nezl. J. částkou 2 500,- Kč a pro nezl. M. částkou 2 000,- Kč měsíčně. V řízení navrhl řadu důkazů o poměrech, v nichž jsou děti vychovávány, o nedostatečné péči matky žijící ve společné domácnosti se současným manželem, který byl odsouzen pro úmyslný a násilný trestný čin k podmíněnému trestu, a také o problémech, jež mu činí matka dětí při realizaci jeho styku s nimi. Soudy podle jeho názoru neprovedly dokazování řádně a z důkazů, které provedeny byly, učinily závěry vykazující extrémní nesoulad s důkazním materiálem obsaženým ve spise. Pro uvedené považuje rozhodnutí soudu ve věci samé i ve výrocích souvisejících za učiněné v rozporu s právními předpisy i s nálezy Ústavního soudu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně odvolání proti výroku o zamítnutí návrhu prarodičů ze strany otce na úpravu jejich styku s nezletilými pro jeho opožděnost důvodně odmítl. Řízení o odvolání otce proti výroku o zastavení řízení o návrhu na snížení výživného pro nezl. J. i nezl. M. (šlo o návrh ze dne 14. 6. 2007), o návrhu na uložení povinnosti lékaři podávat otci informace o zdravotním stavu nezletilých, jakož i proti výroku o výchově nezletilé J., soud II. stupně rovněž důvodně pro zpětvzetí odvolání zastavil [§218 písm. b), §218a, §207 odst. 2 občanského soudního řádu]. Pokud jde o zbývající otcem napadené výroky o úpravě jeho styku s nezletilými, o zamítnutí návrhu na svěření nezletilého M. do výchovy otce a na snížení výživného pro obě děti, o zamítnutí návrhu otce uložit matce označené povinnosti a nařídit výkon rozhodnutí o úpravě styku s dětmi, jakož i o povinnosti otce zaplatit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady řízení, tyto odvolací soud přezkoumal a s poukazem na soudem I. stupně provedené a zhodnocené důkazy, na znění §96 odst. 1 věta druhá a §99 zákona o rodině, na obsah §148 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl opodstatněně tak, jak v jeho výroku obsaženo. Zejména z obsahu odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně vyplývá, že se soud při hodnocení důkazů nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, když v provedeném řízení a na základě hodnocení důkazů v souladu s §132 občanského soudního řádu ve věci péče o nezletilé děti rozhodoval, odvolací soud pak za takto zjištěného skutkového stavu důvodně konstatoval věcnou správnost odvoláním napadených rozhodnutí, když pouze výrok o úpravě styku otce s nezletilými upřesnil. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (čl. 82 Ústavy České republiky), a proto pokud soudy respektují kautely dané §132 občanského soudního řádu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.)
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 28. srpna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu