ECLI:CZ:US:2012:1.US.2542.11.2
sp. zn. I. ÚS 2542/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. J. Č., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem Brno, Bolzanova 5, proti zásahu Městské části Praha 11 ze dne 7. 2. 2011, spočívajícím v uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby a proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 4, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 26. 8. 2011 a doplněné řadou dalších podání, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, kterým mělo být Městské části Prahy 11, jako opatrovníkovi stěžovatele (dále též "opatrovník), nařízeno neprodleně zabezpečit jeho převoz z uzavřeného ústavu se zvláštním režimem Lázně Letiny do místa jeho trvalého bydliště. Dále navrhl, aby Ústavní soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 (dále též "opatrovnický soud") neprodleně vyřídit jeho podněty a stížnosti, směřující proti nezákonnému jednání opatrovníka a aby stěžovatele informoval o způsobu vyřízení.
Obsahem ústavní stížnosti byl i návrh, aby Ústavní soud vyslovil, že 1. zásahem Městské části Praha 11 ze dne 7. 2. 2011, tj. uzavřením smlouvy o poskytnutí sociální služby "Domov se zvláštním režimem" v zařízení Lázně Letiny, bez účasti stěžovatele a proti jeho vůli, došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod. 2. jednání Městské části Praha 11, spočívající v udržování stěžovatele v izolaci uzavřeného ústavu, je v rozporu s ústavním pořádkem ČR a konečně 3. postupem Obvodního soudu pro Prahu 4, který nijak nezjednal nápravu konfliktu vůle opatrovníka a stěžovatele, došlo k porušení základních práv stěžovatele. Současně navrhl aby mu byla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení za řízení před Ústavním soudem.
Podle stěžovatele výše uvedeným postupem opatrovníka a Obvodního soudu pro Prahu 4 došlo k porušení čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních svobod (dále jen "Listina"); čl. 5 odst. 1, čl. 5 odst. 4, čl. 6 odst. 1, čl. 13, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); čl. 5 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 13, čl. 14 odst. 1, čl. 19 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Uvedl, že je plně schopen rozhodovat se o svých záležitostech. Opatrovník a Obvodní soud pro Prahu 4 jednali nezákonně, neboť ignorovali jeho námitky proti umístění do zařízení a k jeho umístění tak došlo bez jeho souhlasu.
II.
Z obsahu spisu sp. zn. 0 P 266/2005 Obvodního soudu pro Prahu 4 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, 55letý invalidní důchodce (původně středoškolský učitel), byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. 14 Nc 2302/2004, zbaven způsobilosti k právním úkonům. Došlo k tomu po zjištění, že v důsledku nadužívání alkoholu trpí duševní poruchou v podobě alkoholové demence. Je to porucha trvalá a jeho stav se bude v budoucnu spíše zhoršovat. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 4. 2009, čj. P 266/2005 - 80, byl otec stěžovatele zproštěn funkce jeho opatrovníka a opatrovníkem byla ustanovena městská část Praha 11.
Ze znaleckého posudku o duševním stavu stěžovatele ze dne 5. ledna 2010, vypracovaného v rámci řízení o přezkoumání způsobilosti k právním úkonům, vyplývá, že stěžovatel byl od roku 2004 opakovaně každoročně hospitalizován v souvislosti se svou silnou závislostí na alkoholu. Vždy kveruloval proti své hospitalizaci a vždy byl "bez náhledu" ke svým problémům s alkoholem. Po každém propuštění z léčení začal opět pít. Je tedy chronickým alkoholikem v terminální fázi alkoholismu s naprostou ztrátou kontroly v pití, s úplnou nekritičností ke svému onemocnění, s těžkými a nevratnými poškozeními zdravotního stavu, na nichž se podílel abusus alkoholu. To je provázeno sociálním i ekonomickým propadem, který, vedle úplné nekritičnosti, signalizuje i závažné osobnostní změny dané objektivně zjištěnou atrofií mozku. V případě stěžovatele se jedná o dlouhodobou chorobu, kterou již není možné vyléčit. Z hlediska psychiatrického byly v době vypracování posudku (leden 2010) stále splněny podmínky k úplnému zbavení stěžovatele k právním úkonům. Usnesením ze dne 11. 4. 2011, čj. 0 P 266/2005 - 134, Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh stěžovatele na vrácení způsobilosti.
III.
K ústavní stížnosti se vyjádřil opatrovník stěžovatele, Městská část Prahy 11. Zrekapituloval průběh řízení o zbavení způsobilosti stěžovatele k právním úkonům a poukázal na další vývoj jeho případu. Po propuštění z dlouhodobého léčení v Psychiatrické léčebně Bohnice, kde byl umístěn v době od 15. 9. 2009 do 11. 10. 2010, došlo u stěžovatele k rychlé alkoholní recidivě, v důsledku které začal s výtržnostmi v místě bydliště, obtěžoval spolubydlící v domě neustálým hlukem v denních i nočních hodinách. Dělal nepořádek ve společných prostorách domu, které znečišťoval zejména močí a vylepováním nesmyslných cedulí. Pády v opilosti si způsobil několik úrazů. Často nebyl ani schopen si převzít obědy, jejichž donáška mu byla zajištěna. Pořizoval si domácí zvířata, která pak týral.
IV.
Po přezkumu případu z hlediska argumentů uplatněných stěžovatelem dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Z jejího petitu vyplývá, že stěžovatel navrhl jednak vydání předběžného opatření, s požadavky shora uvedenými, jednak konstatování, že jednání opatrovníka, spočívající v uzavření smlouvy o poskytnutí sociální služby v zařízení Lázně Letiny, je zásahem v rozporu s ústavním pořádkem ČR. Dále navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem opatrovnického soudu, který nijak nezjednal nápravu konfliktu vůle opatrovníka a stěžovatele, došlo k porušení jeho základních práv.
Pokud jde o návrh na vydání předběžného opatření, Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel byl dne 27. 9. 2011 propuštěn z ÚSP Letiny na adresu svého trvalého bydliště. V době rozhodování Ústavního soudu tedy tvrzený zásah již neexistoval a nejsou tak dány podmínky pro vydání předběžného opatření podle §80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V situaci, kdy zásah orgánu veřejné moci již netrvá, je ústavní stížnost, směřující proti tomuto zásahu bezpředmětná (srov. Filip, Holländer, Šimíček, Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, str. 497 - 498, bod 17: "...ústavní stížnost může být vznesena pouze proti aktuálnímu, trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci, tzn. stěžovatel musí být už nebo ještě je postižen ..."). Ústavnímu soudu tak nezbylo než aby tuto část návrhu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh, který není přípustný.
Obdobné platí i u návrhu stěžovatele, kterým požadoval, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Městské části Praha 11 a Obvodního soudu pro Prahu 4 došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod. Na základě návrhu Městské části Prahy 11 ze dne 26. 10. 2011, Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. 11. 2011, čj. P 266/2005 - 213, schválil právní úkony opatrovníka, tj. jak uzavření smlouvy o poskytnutí pobytové sociální služby v zařízení Lázně Letiny, tak uzavření dohody o ukončení poskytováním sociálních služeb zařízení Lázně Letiny. Stěžovatelem tvrzený zásah do jeho základních práv a svobod tedy v době rozhodování Ústavního soudu již neexistuje.
V této souvislosti je nutné zdůraznit vztah mezi charakterem zásahu orgánu veřejné moci a kompetencí Ústavního soudu při rozhodování o jeho ústavnosti. Ústavní soud je, podle povahy zásahu, oprávněn buď zrušit napadené rozhodnutí (stěžovatel však zrušení konkrétního rozhodnutí orgánu veřejné moci nenavrhl) nebo zakázat tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikázat mu, aby obnovil, pokud je to možné, stav před porušením (srov. Filip, Holländer, Šimíček, Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, str. 497 - 498). Pokud zásah orgánu veřejné moci již netrvá a rozhodnutím orgánu veřejné moci byl obnoven stav před tvrzeným porušením základních práv a svobod, Ústavní soud nemůže zakázat zásah či postup, který již neexistuje, stejně tak jako nemůže přikázat něco, k čemu již došlo. Z uvedeného důvodu je ústavní stížnost proti postupu Městské části Prahy 11 a Obvodního soudu pro Prahu 4 opět nepřípustná v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Pokud jde o postup Obvodního soudu pro Prahu 4, Ústavní soud odkazuje na svou judikaturu, v níž se obdobnou problematikou již zabýval (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 1348/09 či usnesení sp. zn. II. ÚS 2508/09 (obě dostupné na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx). V usnesení sp. zn. IV. ÚS 1348/09 Ústavní soud konstatoval, že podle §191a OSŘ se řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotní péče vztahuje pouze a jedině na ty případy, kdy ústav poskytující zdravotní péči omezí osobní svobodu těch osob, které s tímto postupem nevyslovily svůj písemný souhlas. Za takové situace, kdy osoba nedá svůj písemný souhlas s umístěním do ústavu zdravotní péče, je zcela namístě, aby do vztahu mezi zdravotnickým zařízením a takovou osobou vstoupil soud, který věc nezávisle a nestranně posoudí. Nutno zdůraznit, že soud zde vystupuje jako přezkumný činitel postupu zdravotnického zařízení. Jinými slovy řečeno, podstatou řízení podle §191a OSŘ je zaručení práv těch osob, které je nemohou plně realizovat z důvodu svého umístění do ústavu zdravotní péče. V okamžiku, kdy je osoba ze zdravotnického zařízení propuštěna, není již krácena na svých základních právech a role soudu, coby garanta zákonnosti nezbytného omezení základních práv, odpadá.
Ústavní soud k posuzované věci dodává, že pod příkrovem agresivní argumentace stěžovatele o porušení jeho základních práv je třeba vidět základní příčinu situace, v níž se nachází, kterou je především jeho dlouhodobá závislost na alkoholu. Právě v důsledku nadužívání alkoholu stěžovatelem bylo vyvoláno jak původní řízení o zbavení jeho způsobilosti k právním úkonům, tak i všechna další řízení a zásahy k řešení jeho situace. Stěžovatel neustále hledá příčiny svých problémů ve svém okolí. Za takových okolností nemůže žádný orgán najít řešení, které by stěžovateli vyhovovalo. Stačilo by jediné, přestat pít.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo než aby ústavní stížnost stěžovatele, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl jako nepřípustný návrh podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. března 2012
František Duchoň
soudce Ústavního soudu