ECLI:CZ:US:2012:1.US.313.12.1
sp. zn. I. ÚS 313/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. Ch., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. října 2011 sp. zn. 4 Ads 128/2011 a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. října 2011 sp. zn. 4 Ads 129/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou elektronicky dne 30. ledna 2012 (podanou k poštovní přepravě téhož dne) a doručenou Ústavnímu soudu dne 1. února 2012, stěžovatelka navrhla zrušení výše citovaných rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o stěžovatelčiných kasačních stížnostech.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila přesvědčení, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu, zejména její právo podle ustanovení čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Dále stěžovatelka uvedla, že byla porušena i další ustanovení garantovaná ústavním pořádkem, a to čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst.1, 2, 3 a 4, čl. 11 odst. 1 Listiny. Postupem obecných soudů byla porušena i ústavní zásada, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Vzhledem k tomu, že soudy sice vyhověly jejímu návrhu a zrušily rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5, jímž jí nebyl přiznán příspěvek na péči, ale nesouhlasila s tím, že jí nepřiznal náklady řízení v plném rozsahu. Stěžovatelka i přes procesní úspěch podala kasační stížnost do výroku o nákladech řízení
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy postupovaly v rozporu s jedním ze základních ústavně zaručených práv a nevypořádaly se se skutečností, že byly splněny podmínky pro přiznání nákladů řízení v plné výši, a je toho názoru, že rozhodnutí jsou diskriminační a navrhla, aby je Ústavní soud zrušil.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a dospěl k závěru, že tomu tak není, že ústavní stížnost je v dané věci opožděná.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je usnesení odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení usnesení soudu dne 28. listopadu 2011 (§72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu) a skončila dnem 27. ledna 2011 (pátek). Byla-li však ústavní stížnost podána dne 30. ledna 2011 v pondělí (elektronicky i svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.
Jestliže tedy stěžovatelka ústavní stížnost podala ve lhůtě delší, než stanoví zákon, založila tímto pro její meritorní posouzení procesní překážku, kterou nelze překonat.
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem jako návrh podaný po lhůtě, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, aniž by se - pro povahu vyložených důvodů - jevilo účelné vést stěžovatelku k odstranění vad podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 21. února 2012
Pavel Rychetský
soudce zpravodaj