ECLI:CZ:US:2012:1.US.3158.11.1
sp. zn. I. ÚS 3158/11
Nález
Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 28. března 2012 sp. zn. I. ÚS 3158/11 ve věci ústavní stížnosti Z. R. proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 8. 2011 č. j. 9 EC 336/2011-20, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobkyni peněžitou částku s příslušenstvím a náklady řízení.
Výrok
I. Rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 8. 2011 č. j. 9 EC 336/2011-20 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Rozsudek uvedený pod bodem I se proto ruší.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Rokycanech, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, částku 366 Kč s úrokem z prodlení a na náhradě nákladů řízení dalších 6 420 Kč.
V ústavní stížnosti vylíčil průběh řízení proti němu vedenému tak, jak jej zjistil ze spisu Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. 9 EC 336/2011. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 4. 2011 č. j. 38 EC 44/2011-7 byl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu na zaplacení 366 Kč s příslušenstvím delegován Okresnímu soudu v Rokycanech, protože v návrhu byla uvedena dřívější adresa pobytu stěžovatele (P.), zatímco z centrální evidence obyvatel vyplývá, že stěžovatel má již od 6. 10. 2008 trvalý pobyt na adrese Z. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno bez problémů na tuto adresu jeho trvalého pobytu.
Poté Okresní soud v Rokycanech (dále též jen "okresní soud") vydal dne 3. 6. 2011 platební rozkaz č. j. 9 EC 336/2011-14, který se nepodařilo stěžovateli doručit, neboť jej zaslal na neexistující adresu (K.), namísto správné adresy jeho trvalého pobytu, tj. Z.
O této skutečnosti byl okresní soud vyrozuměn poštou ve Vlašimi, která soudní zásilku s uvedením "neexistence adresy" zaslala soudu zpět. Ten místo řádného doručení platebního rozkazu na správnou adresu stěžovatele platební rozkaz zrušil s odůvodněním, že se jej nepodařilo stěžovateli doručit (usnesení ze dne 20. 6. 2011 č. j. 9 EC 336/2011-16).
Usnesením ze dne 20. 6. 2011 č. j. 9 EC 336/2011-17 vyzval okresní soud stěžovatele, aby se vyjádřil k podané žalobě a dále aby sdělil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání. Toto usnesení soud opětovně zaslal stěžovateli na zmíněnou "neexistující adresu". Pošta ve Vlašimi opět tuto zásilku vrátila soudu, na obálce přeškrtla nesprávně uvedenou adresu a na druhé straně obálky uvedla, že se jedná o neexistující adresu a že zásilku z tohoto důvodu již vrací podruhé. Okresní soud toto sdělení nevzal na vědomí, své pochybení nijak nenapravil a místo toho uzavřel, že doručení bylo v pořádku, a že tedy stěžovatel i žalobce dali najevo, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.
Následně okresní soud vydal touto ústavní stížností napadený rozsudek, který opět odeslal na zmíněnou neexistující adresu stěžovatele. Zásilka obsahující tento rozsudek byla poštou v Rokycanech přesměrována na podací poštu stěžovatele T., kde si jej stěžovatel vyzvedl dne 29. 9. 2011.
V důsledku shora vylíčeného pochybení Okresního soudu v Rokycanech byl vydán rozsudek, proti kterému není možno podat žádný opravný prostředek. K jeho vydání došlo v řízení bez vědomí stěžovatele, který s nárokem žalobce nesouhlasí a nemohl se v uvedeném řízení nijak bránit. Navíc je tento rozsudek již exekučním titulem. Stěžovatel si je vědom, že se jedná o spor o zaplacení bagatelní částky, ale vyjádřil přesvědčení, že zásah Ústavního soudu je zde zcela oprávněný, protože se v jeho případě jedná o rozhodnutí, které bylo vydáno po extrémních a opakovaných pochybeních Okresního soudu v Rokycanech.
Závěrem stěžovatel poukázal na to, že jeho správná adresa byla zjištěna z centrálního registru již Okresním soudem Plzeň-město a uvedena zmíněným soudem v odůvodnění usnesení o delegaci věci Okresnímu soudu v Rokycanech, které bylo stěžovateli bez problémů doručeno. Okresní soud v Rokycanech, i přes dvojí upozornění pošty ve Vlašimi, která mu vracela nedoručitelné zásilky směřující na neexistující adresu stěžovatele, tato upozornění bez povšimnutí přešel, nezjednal nápravu, a dokonce považoval takové doručení za řádné. To nakonec vyústilo ve vydání napadeného rozsudku, který byl opět okresním soudem zaslán na neexistující adresu stěžovatele.
V uvedeném jednání soudu spatřuje stěžovatel prvky libovůle a zásadní nedbalosti, která vyústila ve skutečnost, že věc byla projednána a rozhodnuta bez jeho vědomí a v jeho nepřítomnosti. Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozsudkem byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si Ústavní soud vyžádal vyjádření Okresního soudu v Rokycanech jako účastníka řízení. Ten v podstatě zrekapituloval proces doručování stěžovateli s tím, že uvedl konkrétní postupy a jména soudních úředníků a vyšších soudních úředníků, kteří doručování na nesprávnou adresu stěžovatele realizovali.
Ústavní stížnost je důvodná. Průběh jednání shora vylíčený stěžovatelem odpovídá textu připojených rozhodnutí, tj. usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 4. 2011 č. j. 38 EC 44/2011-7, usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 20. 6. 2011 č. j. 9 EC 336/2011-17 a konečně i rozsudku téhož soudu ze dne 24. 8. 2011 č. j. 9 EC 336/2011-20 napadeného touto ústavní stížností.
V předmětné věci se jedná o zásadní pochybení pracovníků Okresního soudu v Rokycanech, kteří ve zkoumané věci postupovali poněkud povrchně a mechanicky. V daném případě měl soud k dispozici správnou adresu stěžovatele uvedenou ve spise od okamžiku, kdy mu byl spis postoupen, přesto se opakovaně dopustil zmíněných chyb v doručování. Pokud tedy Okresní soud v Rokycanech stěžovateli řádně nedoručil (v důsledku pochybení shora vylíčených) usnesení ze dne 20. 6. 2011 č. j. 9 EC 336/2011-17, znemožnil mu vyjádřit se k podané žalobě a uplatnit svá práva. Porušil tím prastarý princip spravedlivého procesu, vyjadřovaný slovy: "slyšena budiž i druhá strana". Tento základní princip spravedlivého procesu, vyjádřený mj. v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, je nutno respektovat vždy, tedy i u tzv. bagatelních věcí. Zde zejména proto, že obrana proti takto nedbale vydanému rozhodnutí je následně poměrně pracná a obtížná.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stěžovateli vyhověl a podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil ve výroku I tohoto nálezu označený rozsudek Okresního soudu v Rokycanech pro porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Rozhodl tak bez ústního jednání, protože účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.