ECLI:CZ:US:2012:1.US.3320.12.1
sp. zn. I. ÚS 3320/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele M. D., zastoupeného Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se sídlem Praha 4, Nuselská 375/98, o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. listopadu 2011 sp. zn. 4 T 108/2007, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení soudu, jímž bylo rozhodnuto o osvědčení K. B., odsouzeného dne 28. 3. 2007 pro spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na dobu 4 let (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 4 T 108/2007). Uvedl, že dne 3. 7. 2012 obdržel usnesení jmenovaného soudu, z něhož zjistil, že 14. 11. 2011 bylo rozhodnuto o osvědčení odsouzeného s tím, že vedl řádný život, vyhověl podmínkám podmíněného odsouzení a ve zkušební době se osvědčil. S rozhodnutím soudu nemůže souhlasit, když jako poškozený jednáním odsouzeného opakovaně sděloval soudu, že ten po celou zkušební dobu neprojevil vůli mu způsobenou škodu ve výši 147 407,- Kč uhradit. Proto je přesvědčen o tom, že se ve stanovené době neosvědčil. Dále poukázal na poučení obsažené v napadeném usnesení soudu - podle jeho přesvědčení není správné, když uvádí, že stížnost proti usnesení o osvědčení odsouzeného není přípustná. Pro uvedené se cítí rozhodnutím soudu dotčen v právech zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podán osobou zjevně neoprávněnou [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu a napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 nutno konstatovat, že stěžovatel, který sice byl jednáním pachatele trestného činu poškozen, není osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o osvědčení odsouzeného ve zkušební době stanovené rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o vině a trestu obžalovaného. Práva poškozeného trestným činem spáchaným obviněným, zakotvená v ustanovení §43 trestního řádu, vymezujícím postavení poškozeného v trestním řízení, nezahrnují právo stížnosti proti rozhodnutí soudu o osvědčení odsouzeného, stejně jako právo na odvolání proti výroku o jeho vině a uloženém trestu (shodně §142 a §246 trestního řádu) a stěžovatele proto nelze považovat ani za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti - tedy za osobu, která byla dotčena ve svých tvrzených právech citovaným rozhodnutím.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto v souladu s §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů tak, jak ve výroku obsaženo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj